NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 461.
Ku zločinu vzbouření se vyhledává, by úřední napomenutí se stalo vůči srocenému davu a by pachatel o takovém napomenutí věděl.

(Rozh. ze dne 30. května 1921, Кr II 115/21.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. ledna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vzbouření dle § 73 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozsoudil.

Důvody:

Oprávněna jest zmateční stížnost obžalovaného, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Jedním z pojmových znaků zločinu vzbouření jest, by úřad srocený lid napomenul ke klidu a pořádku, by napomenuti to stalo se vůči srocenému davu a by obžalovaný o takovém napomenutí věděl, (názor tento jest v literatuře všeobecně zastáván, tak: Stoos: »Lehrbuch des österr. Strafrechtes«, druhé vydání str. 496; Lammasch: »Grundriss des Strafrechtes« čtvrté vydání str. 133; Finger: »Das Strafrecht« třetí vydání str. 880—881). V tomto směru spokojuje se rozsudek pouze s tím, že vyvozuje z údaje obžalovaného: »že slyšel v hostinci, že důvěrníci se za pořádek zaručili«, že obžalovaný z toho mohl souditi, že nějaké napomenutí se strany úřadu bylo učiněno. To však neopodstatňuje předpokladu, že obžalovaný věděl, že se jednalo o napomenutí rázu shora naznačeného, jež se bylo dle zjištění rozsudku stalo vůči srocenému davu. Právem vytýká dále zmateční stížnost, že rozsudek jest nejasný, poněvadž v něm schází zjištění, týkající se objektivního i subjektivního připojeni se obžalovaného ke srocenému davu. Rozsudek v tomto směru zjišťuje pouze, že stěžovatel po té, když byl nějaký člověk, přiběhnuvší do hostince, kde stěžovatel dlel, zvolal, že se vojsko střetlo s ozbrojeným davem, vyšel na ulici a, že, ač viděl, jak dva koně utíkají bez jezdců, a ač z toho mohl souditi, že k něčemu došlo, přece šel do města a to k poště а k okresnímu hejtmanství, kde došlo ke srocení v nejvyšším stupni, a že přes to, že viděl všechny známky vzbouření, v městě s lidem meškal, a to dokonce s vojenskou karabinou. Schází tedy v rozsudku zjištění, že se obžalovaný ke srocenému davu připojil, a že měl úmysl spolu s ním vrchnosti násilím odpor klásti, kterážto, ke skutkové podstatě zločinu vzbouření dle § 73 tr. zák. nutná zjištění nelze nahraditi nejasnost vzbuzujícím zjištěním, »že v městě s lidem meškal, a to dokonce s vojenskou karabinou«.

Citace:

č.461. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 232-233.