Čís. 488.
Pochybností co do materielní oprávněnosti úředního výkonu neosvobozují od zodpovědností ve smyslu §u 81 tr. zák.
Ku pohrůžce ve smyslu §u 81 tr. zák. se vyžaduje, by byla s to vzbudil obavu, že pachatel vykoná hned to, čím hrozil.
Klacek lest zbraní ve smyslu §u 82 tr. zák.
(Rozh. ze dne 23. června 1921, Kr I 884/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 26. října 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 81 tr. zák.
Důvody:
S hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že výkupní komise nebyla oprávněna předsevzíti dotyčný úkon, tak že tu nešlo o úkon úřední. Komise směla prý jen odvézti naměřenou již pšenici přes odpor deputátníků ve dvoře se nalézajících, neměla prý však práva, na sýpkách uložené obilí, které nebylo: zabaveno a bylo tudíž volné, měriti a přesvědčovati se, zdali pro lidi ve dvoře zaměstnané je s dostatek obilí na jejich deputáty. Než v ohledu tomto dlužno především poukázati na zjištění nalézacího soudu, že komise byla oprávněna dáti dotyčné obilí přeměřiti, poněvadž od zjištění množství obilí závisel výpočet, kolik obilí bylo třeba pro domácí potřebu a mohlo-li mohlo býti odebráno. Nehledíc k tomu měl obžalovaný možnost, byl-li toho náhledu, že komise není oprávněna k provedení úředního úkonu, stěžovati si zákonnou cestou proti jejímu postupu, nikterak však nelze uznati přípustným, by úřednímu úkonu odpor kladl a svémocně řešil otázku, smí-li komise úřední úkon provésti či nikoli. Pochybnosti co do materielní oprávněnosti úředního výkonu neosvobozují od zodpovědnosti ve smyslu §u 81 tr. zák. Formelní pak oprávnění komise k úkonu, založené ať ve vrchnostenském příkaze, ať v úředním, nebo služebním postavení členů komise, jež dle zákona jest jediné směrodatným, nebere stížnost vůbec v odpor. Uplatňovaná obrana musí tudíž zůstati bez vlivu na posouzení skutkové povahy jednání obžalovaného. Neprávem brojí dále stížnost proti podřadění činu pod ustanovení §u 81 tr. zák. z té příčiny, že prý v tom, že obžalovaný vzal do ruky klacek a počali jím šermovati kolem sebe, volaje, že tam (totiž k pšenici) nikdo nesmí ani na krok, nelze spatrovati nebezpečného vyhrožování. Správně vystihuje sice stížnost pojem nebezpečné pohrůžky ve smyslu §u 81 tr. zák., uvádějíc, že je tu tehdy, když pohrůžka je s to vzbuditi obavu, že ten, kdo hrozí, vykoná hned něco, co by bylo na újmu životu neb zdraví ohroženého veřejného orgánu, a ponechává ohroženému jen volbu, buďto od úředního úkonu upustiti, nebo býti připraven na neprodlené porušení tělesné integrity. Neprávem však míní, že by tyto předpoklady nebyly v daném případě kryty zjištěními rozsudku. Zjišťujeť nalézací soud, že komise následkem pohrůžky obžalovaného od dalšího výkonu úředního upustila, ježto bez použití zbraně by se odebrání obilí a přeměření jeho nebylo dalo provésti, že vyhrůžné jednání obžalovaného bylo způsobilé uvésti členy komise, zejména Aloisa K-a a Antonína T-а, ve strach a nepokoj, že jmenovitě K. očekával každou chvíli, že klacek bude míti na zádech a že u členů komise musila býti výrokem obžalovaného vzbuzena obava, že, kdyby se k obžalovanému přiblížili, byli by klackem zasaženi. Ze zjištění těchto plyne nepochybně, že vyhrůžka obžalovaného směřovala proti tělesné integritě členů komise a že budila obavu, že bude též ihned vykonána, splněna. Uplatňuje-li stížnost, že o nebezpečné výhrůžce nemůže býti proto řeči, že členové výkupní komise byli známými obžalovaného a že věděli, že by obžalovaný při své povaze nikomu neublížil, staví se tím jednak v odpor se zjištěními nalézacího soudu, což je v řízení zrušovaeím při uplatňování hmotněprávního důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. nepřipustilo (§§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.), jednak uplatňuje něco, co pro skutkovou povahu zločinu dle §u 81 tr. zák. je nerozhodno. Neboť skutečné ublížení mělo by dle §u 82 tr. zák. význam jen pro otázku trestu. Pohrůžka obž.alovaným projevená odpovídá proto úplně podmínkám, které jsou potřebný k použití §u 81 tr. zák. Poněvadž pak nalézací soud zjistil a způsobem zákonu (§ 270 čís. 5 tr. ř.) vyhovujícím odůvodnil, že pohrůžka stala se v úmyslu, zmařiti úřední úkon, jest odsuzující výrok ve smyslu §u 81 tr. zák. po stránce právní úplně bezvadným. Zakládá-li však činnost obžalovaného skutkovou povahu zmíněného zločinu, nemůže přicházeti již v úvahu čin méně trestný, přestupek §u 312 tr. zák., i je stížnosti odňata půda pro uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř. Neodůvodněnou je konečně stížnost, pokud opírajíc se o důvod zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř., namítá, že slabý klacek nelze považovati za zbraň a že tudíž nalézací soud, použiv vyšší sazby §u 82 tr. zák., vybočil ze svého práva trestného. Předně nekryje se tvrzení stížnosti se zjištěními rozsudku, tvrdí-li, že klacek byl slabý, poněvadž to z rozsudku není vidno. Každým způsobem však dlužno klacek označiti ve smyslu §u 82 tr. zák. za zbraň, poněvadž se hodí stejně jak k útoku, tak i k obraně proti člověku a jest způsobilý ohroziti jeho tělesnou bezpečnost, a ježto § 82 tr. zák. nemá na mysli jen zbraně smrtící nebo zbraně v technickém slova smyslu. Stačí vůbec každý předmět, jenž je způsobilý sesíliti útok, směřující proti vrchnostenské osobě a ohroziti tělesnou její bezpečnost.