Čís. 414.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Pro pojem řetězového obchodu jest lhostejno, zda ti, jichž rukama věc prochází, jsou k právním disposicím oprávněni čili nic.
I ten jest přímým pachatelem předražovaní dle §u 7, kdo nemá z něho přímého zisku.
Dokonán jest trestní čin dle §u 7, projevil-li pachatel svůj cenový požadavek vůči určité osobě nebo vůči všeobecnosti, jež přichází v úvahu jako kupec, anebo byla-li mu takto nabídnuta nebo slíbena přemrštěná cena.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1921, Kr I 887/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Plzni ze dne 7. května 1920, pokud jimi byl stěžovatel uznán vinným prečinem předražování podle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., vyhověl jí však, pokud byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražovaní dle §u 7 odstavec třetí cit. zák., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal obžalovaného vinnými pouze pokusem tohoto činu trestného — mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti odsuzujícímu výroku pro přečin pletich dle §u 11 čís. 4 zákona o lichvě uplatňuje stížnost dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že v tomto případě nelze mluviti u obžalovaného o řetězovém obchodu, poněvadž opatřoval prodej věci ukradené jako bezelstný pomocník zloděje; poněvadž řetězový obchod předpokládá převod z osoby na osobu, hospodářsky sice závadný, právně však bezvadný, tedy koupi od osoby oprávněné, nemohou tvořiti zloděj a jeho pomocník, kteří disponují věcí cizí bezprávně, článek řetězu. Proti tomu dlužno uvésti, že obžalovaný byl uznán vinným pletichami, nikoliv také řetězovým obchodem, takže námitka stížnosti nemá pro obžalovaného praktického významu a nebylo by třeba se jí dále zabývati. Vývody stížnosti však nejsou správné ani ve věci samé, neboť pro pojem řetězového obchodu jest lhostejno, zdali prochází věc rukama osob k právním disposicím věcí oprávněných čili nic, poněvadž zákon v tom směru žádného omezení neobsahuje. Zákon naopak chce zabrániti faktickým převodům předmětů potřeby, hospodářsky neužitečným a zbytečným, které se dějí ke škodě konsumentů, tím, že jim zboží zdražují a zdržují. Takové převody jsou možný i u věcí kradených, jak ukazuje tento případ. Koupil-li by obžalovaný kradenou kůži od dělníka, který ji odcizil, a prodal-li by jí dále se ziskem zase dělníkovi, věda, že ji tento dále prodá, pak tvořil by zbytečný článek řetězu v převodu zboží. Tak bylo by tomu i v případě, kdyby byl jednal jako pomocník zlodějův, jak praví stížnost — správně jako jeho plnomocník — přijav od něho příkaz k prodeji; v tomto případě byl by arci řetěz jednostranný vzhledem k zbytečným nástupcům obžalovaného v držení věci. Kdyby byl jednal obžalovaný při převodu věci od zloděje obmyslně, což v tomto případě rozsudek nezjišťuje, sbíhal by se s § 11 čís. 4 také § 185 tr. zák., v případe bezelstného nabytí po případě § 477 tr. zák.
Oprávněna jest však zmateční stížnost, pokud uplatňuje zmatek podle §u 281 čís. 10 tr. ř. Nelze jí sice přisvědčiti v tom, že obžalovaný Karel C. byl spoluvinníkem cizího podle §u 5 tr. zák., neboť ustanovení §u 7 zákona o válečné lichvě jest takového obsahu, že i obžalovaný Karel C. jest přímým pachatelem předražovaní. § 7 nečiní rozdílu, zda prospěchu z předražovaní dostává se přímo tomu, kdo zřejmě přemrštěnou cenu požadoval, nebo dával si poskytovati nebo slibovati, jak to vyplývá docela zřejmě z odstavce prvého § u 7 zákona o válečné lichvě. Zřejmo jest to také z ustanovení §u 24 zákona o válečné lichvě, kde se mluví o případech, kde pro předražovaní byl odsouzen zřízenec, zmocněnec, zástupce, nebo jiný orgán podniku, aniž by se rozlišovalo, zda jmenované osoby měly z činu zisk čili nic. Zjistil-li nalézací soud, že obžalovaný Karel C. požadoval za kůži, odevzdanou mu Josefem O. do prodeje pouze za 120 K, pro Josefa O. 600 K, zjistil tím přímé pachatelství obžalovaného Karla Č. po rozumu §u 7 zákona o válečné lichvě. Není však správným názor nalézacího soudu, že obžalovaný Karel Č. se dopustil předražování dokonaného. V základním zjištění rozsudkovém, že obžalovaný odevzdal Františku H-ovi kůži s podotknutím, aby na ni našel kupce, a, když dostane za ni 600 K, aby ji prodal, a v přijetí 500 K od Františka H-a, není obsaženo ještě, že obžalovaný vskutku již požadoval na někom zřejmě přemrštěnou cenu, pokud se týče dával si ji poskytovati neb slibovati pro Josefa O. Předpokládá totiž ustanovení §u 7, by proti pachateli byla zde buďto určitá osoba, neb aspoň všeobecnost, jež přichází v úvahu jako kupec, a ku které by obžalovaný svůj cennový požadavek projevil nebo jež by naopak cenu zřejmě přemrštěnou nabídla, pokud se týče slíbila. Tomu zde nebylo tak. Jest jisto, že František H. sám kupcem kůže nebyl, nýbrž že byl jen dalším sprostředkovatelem, který měl vyhledati kupce a jemu cennový požadavek Karla Č-a oznámiti. Nelze to vyvozovati ani ze slov rozsudkových, že obžalovaný Karel C. »prodal« kůži Františku H-ovi, poněvadž dle zjištění, již zprvu uvedeného, jest zřejmo, že tato slova rozsudku, jsouce právně mylným hodnotením výslovných skutkových předpokladů rozsudkových, neznamenají zjištění prodeje kůže Františku H-ovi, nýbrž vztahují se jen na další příkaz ku prodeji kůže, který mu udělil Karel Č. Nějaké všeobecné výzvy k obecenstvu, jako kupec v úvahu přicházejícímu, zde nebylo. Jest tedy pouze jisto, že obžalovaný Karel C. měl vážný úmysl, požadovati zřejmě přemrštěnou cenu za kůži, pokud se týče dáti si takovouto cenu poskytnou ti nebo slíbiti pro Josefa O., jak jest zřejmo zejména z toho, že přijal zálohou od Františka H. 500 K. Tento vážný úmysl projevil a čin, ke skutečnému vykonání vedoucí, uskutečnil také tím, že odevzdal kůži Františku H-ovi s příkazem, by ji prodal, najde-li kupce, za 600 K. Ke skutečné nabídce kůže za zřejmě přemrštěnou cenu nebo k projevu ochoty osoby třetí, cenu 600 Kč poskytnouti, však nedošlo a to pro překážku odjinud v to přišlou, pokud se týče náhodou, ježto podle zjištění nalézacího soudu byla kůže zabavena právě, když ji František H. od obžalovaného Karla С-a odnášel. Jen proto se tedy nepodařilo provésti to, co obžalovaný Karel C. zamýšlel a prováděti již začal, a co by bylo, jsouc doko- náno, naplnilo arci skutkovou podstatu §u 7 zák. o trestaní válečné lichvy.
Jsou proto v jeho činu obsaženy veškeré náležitosti přečinu nedokonaného předražovaní podle §u 7 čís. 3 zák. o válečné lichvě.

Citace:

č. 414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 145-147.