Čís. 407.

Ustanovení § 263 tr. ř. předpokládá, že obžalovaný jest obviňován při hlavním přelíčení z jiného trestního činu, jenž dříve byl spáchán.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1921, Kr I 861/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Chebu ze dne 27. října 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražovaní dle § 7, odstavec třetí zákona ze dne 17. říjná 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle čís. 8 § 281 tr. ř. namítá stížnost, že soud překročil obžalobu tím, že vynesl odsuzující výrok pro předražování, nedbaje při tom ustanovení § 263 tr. ř., poněvadž trestní udání bylo učiněno u soudu okresního, který je vyřídil pouze ohledně přestupku zákona o potravinách, ačkoliv mu bylo při hlavním přelíčení známo, že obžalovaný jest viněn také z předražování, a veřejný obžalobce si nevyhradil stihání pro tento trestní čin, pročež bylo nepřípustno, stihati ho dále pro předražování. Stížnost je na omylu. Není zde případu §u 263 tr. ř., který předpokládá, že obžalovaný jest obviňován při hlavním přelíčení z jiného trestního činu, spáchaného dříve. Toho zde nebylo. Obžalovaný byl již v původním trestním oznámení obviněn také z předražování, soud okresní správně ihned postoupil vyřízení této části udání soudu lichevnímu, k projednávání výlučně příslušnému, a dále se s tímto činem obžalovaného nezabýval.. V tomto postupu okresního soudu nelze proto také spatřovati vyloučení ve smyslu § 57 tr. ř., k němuž by ostatně okresní soud nebyl ani příslušným.

Citace:

č. 407. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 136-136.