Čís. 521
Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu dle § 4 jest lhostejno, zda pachatel dopomohl k neoprávněné dopravě předmětů potřeby z důvodu, by si zajistil pro jiné případy konfidentské služby vývozce.

(Rozh. ze dne 30. července 1921, Kr II 293/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústními líčení zmate ční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 22. února 1921, jímž byl obžalovaný Vilém V. dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin dle § 4 odstavec prvý zák. ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n. napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po, stránce himotněprávní jest odůvodněnou zmateční stížnost, označující dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. právní posouzení činnosti Viléma V—a vzhledem ku podloudnému vývozu masa Janem· M—em právně pochyběným. Scud nalézací vyloučil skutkovou podstatu § 4 zákona o podloudném vývozu proto, poněvadž Vilém V, trpěl prý nedovolený vývoz masa Janem M—em jen proto, by si zabezpečil konfidentské služby M—ovy, jednaje tak v dobré víře, že tím hoví zájmu své služby. Jest prý totiž ve finanční službě pohraniční všeobecně obvyklým, že se konfidentům v odměnu za jich služby promíjí, když sami přenášejí zboží, ovšem v nepatrném množství, přes hranice. Právem poukazuje zmateční stížnost státního zastupitelství k tomu, Že praxe tato nalézá své meze v předpisech zákona o stíhání podloudného vývozu, jenž v § 4 trestem ohrožuje jako zločin, jestliže osoba, která má bdíti nad vývozem do ciziny, dopomůže porušením svých povinností k neoprávněné dopravě předmětů potřeby v ceně aspoň 50 Kč do ciziny. Týká-li se praxe ta, jejíž přípustnost soud nalézací sám uznává jen pro vývoz zboží v malém množství, předmětů potřeby v ceně aspoň 50 Kč, pak naráží na nepřestupnou hráz § 4 zák ze dne 18. března 1920, č. 188 sb. z. a n., jenž prohlašuje takovou činnost orgánu finanční stráže pohraniční přímo za zločinnou. Neboť že trpění podloudného vývozu osobou, jejíž první služební povinností je, aby bděla nad vývozem zboží do ciziny, jest za všech okolností porušením povinnosti, nemůže býti sporným. Míněni však, že jest dovoleno a beztrestno, dopomáhati ať vlastním přičiněním, ať zúmyslným trpěním ku takovému podloudnému vývozu, jde o to, aby byly získány pro jiné případy služby konfidentské, jest nesprávným. Neznalost trestního zákona, omyl právní, nemůže býti dle všeobecné zásady § 3 tr. z. pachateli na omluvu a zlý úmysl, ku zločinu vyžadovaný, vyloučit! Jest tudíž právní stanovisko soudu nalézacího, vylučující vinu obžalovaného Viléma V—a ve směru obžaloby ohledně masa Janem M—em vyvezeného jen pro nedostatek zlého; úmyslu uvedeným omylem' právním odůvodněný, právně pochybeným a dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. zmatečným.
Citace:
č. 521. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 313-314.