Čís. 371.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Tabák jest předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 12. února 1921, Kr I 683/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 23. června 1920, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem dle § 11 čís. 4 a § 25 zákona ze dne 17, října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost odpírá kuřivu povahu předmětu potřeby, dovozujíc, že kuřivo není ani poživatinou, ba ani pochutinou, že tedy neslouží k uspokojení řádné životní potřeby lidské. Kouření je dle stížnosti zlozvykem, libůstkou, vášní, která nezasluhuje ochrany zákona o trestání válečné lichvy. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Dle § 1 zákona o trestání válečné lichvy jsou předměty potřeby movité věci, které slouží přímo nebo nepřímo ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Zákon tudíž neomezuje pojem předmětů potřeby na poživatiny, tedy jen na věci, sloužící lidem k ukojení hladu a žízně, nýbrž zahrnuje pod pojem ten také všechny věci, jichž používání je vzhledem ke zvykům a osobními náhledům potřebou značné části obyvatelstva. Obtížné poměry, přivoděné válkou, kladou na sílu a vytrvalost obyvatelstva tak značné požadavky, že se stala naléhavou potřeba prostředků, jež jsou způsobilými je, třebas i jen dočasně, vzpružiti. Tuto vlastnost má nepopiratelně i tabák a zmateční stížnost tudíž neprávem spatřuje v kouření pouhý zlozvyk, libůstku a vášeň, nezasluhující zákonné ochrany. Ona blahodárná vlastnost tabáku pak má v zápětí, že jeho spotřeba v poslední době značně vzrostla, takže se mnohým stal předmětem potřeby přímo naléhavé. Sama zmateční stížnost označuje kouření jako zjev všeobecně rozšířený.