Čís. 325.
Pod ochranou § 105 tr. zák. jest úřední činnost státního zástupce vůbec, tudíž i tehdy, jde-li o účast jeho při rozhodování o zrušení vyšetřovací vazby.

(Rozh. ze dne 8. ledna 1921, Kr I 517/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 1920, pokud jím byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin nedokonaného svádění ku zneužití moci úřední dle §§ 8, 5 a 105 tr. zák., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal obžalovaného vinným dle obžaloby.
Důvody:
Oprávněnou jest stížnost, pokud čelí proti osvobozujícímu výroku soudu nalézacího co do zločinu dle §§ 8, 5 a 105 tr. zák. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný podstrčil svému bratru, který ho navštívil, lístek s obsahem, by ihned zítra v poledne sám osobně došel do bytu státního zástupce Dra Κ., odevzdal mu 2 kuřata, 25 vajec, 10 kg mouky, 1 kg másla a poprosil ho, by obžalovaného propustil z vazby. Obžalovaný doznal, že zamýšlel tímto způsobem vymoci své propuštění z vyšetřovací vazby. V tomto doznaném a zjištěném ději zračí se všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu dle §105 tr. zák. Zákon nevyžaduje ničeho více, nežli takovou činnost obžalovaného, z níž je patrný úmysl jeho, přiměti nějakým darem úřední osobu, v §u tom zmíněnou, ke stranickosti nebo porušení úřední povinnosti. Tento zlý úmysl obžalovaný doznal. Zamýšleli, by státní zástupce byl pohnut právě zmíněným darem k tomu, by obžalovaného propustil z vazby, tedy k tomu, by při posuzování a vyřizování trestní záležitosti obžalovaného neřídil se výlučně důvody věcnými a právními, nýbrž ohledy blahovůle, vykoupené darem. V takovémto postupu státního zástupce musila by zajisté spatřována býti hrubá stranickost, ne-li porušení úředních povinností. Na věci nemůže ničeho měniti okolnost, že obžalovaný byl 5 dní po závadné události z vazby skutečně propuštěn a trestní řízení proti němu úplně zastaveno, poněvadž čin obžalovaného dlužno posuzovati dle stavu věci, jaký byl v době činu; příznivá změna poměrů, potom nastavší, není v důsledku toho pro posouzení věci směrodatnou a nemůže založenou již trestnost jednání odčiniti. Mylným je též náhled nalézacího soudu, že svádění ke stranickosti, po případě porušení úřední povinnosti nepřichází v tomto případě proto v úvahu, poněvadž prý obžalovanému šlo jen o zkrácení vyšetřovací vazby, za několik dní potom beztoho zrušené. Pokud jde o justiční orgány, stanoví zákon docela všeobecně, že zločinu dle § 105 tr. zák. se dopouští, kdo úředníka takového pokusí se svésti ke stranictví nebo porušení úřední povinnosti, aniž činí při tom rozdílu co do druhu jeho úředních výkonu. Z toho plyne, že pod ochranou § 105 tr. zák. jest úřední činnost státního zástupce vůbec. Že účast při rozhodování o zrušení vyšetřovací vazby v té které trestní záležitosti náleží k jedněm z hlavních úředních úkonů státního zástupce, je na snadě (viz §§ 190 a násl. tr. ř.). Poněvadž pak obžalovaný zamýšlel čin provésti pomocí svého bratra, k provedení činu však nedošlo jen zakročením dozorce vězňů, tudíž pro překážku odjinud v to přišlou, jsou zde i podmínky §§ 5 a 8 tr. zák.