Čís. 506.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Odvolání odsouzeného pro přečin nebo zločin predražovaní do výroku, jímž bylo nařízeno uveřejnění rozsudku, jest nepřípustným; přípustným jest pouze proti způsobu uveřejnění.
(Rozh. ze dne 9. července 1921, Kr I 74/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl odvolání obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Chrudimi ze dne 16. listopadu 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem pletich dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., pokud jím nařízeno bylo uveřejnění nálezu.
Důvody:
Odvolání obžalovaného do uveřejnění rozsudku jest nepřípustno, ježto § 23 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. nařizuje při odsouzení pro přečin nebo zločin předražování obligatorně uveřejnění nálezu v jednom nebo několika Časopisech na útraty obžalovaného, jakož i vyvěšení neb jinaké vyhlášení nálezu toho v obci, kde vinník bydlí a v obci, kde se dopustil trestného činu. Je proto uveřejnění a vyhlášení rozsudku při odsouzení pro přečin nebo zločin předřazování trestem absolutním, jehož uložení není nikterak závislým na volném uvážení soudu, který trest naopak soudem v případě odsouzení obžalovaného vysloven býti musí, důsledkem čehož je odvolání do uveřejnění rozsudku — a to neodvisle od předpokladů v druhé větě §u 283 tr. ř. uvedených, nepřípustným. Z toho však, že odvolání je, jak již vyloženo, nepřípustno proti uveřejnění samotnému, plyne, že odvolání lze jen připustiti proti způsobu uveřejnění, tedy na příklad proti tomu, že uveřejnění nemělo býti nařízeno v tom neb onom listě a pod. Obžalovaný nestěžuje si však do způsobu uveřejnění, nýbrž brojí docela všeobecně proti uveřejnění vůbec, míně, že je příliš rigorosní. Jeho odvolání je proto nepřípustné.