Čís. 592.


Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Nedostatek živnostenského povolení k obchodování nezakládá ještě sám o sobě skutkové povahy přečinu dle § 11 čís. 4 lich. zák.


(Rozh. ze dne 4. listopadu 1921, Kr I 105/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Hoře Kutné ze dne 29. září 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby. Důvody:
Ke skutkové povaze přečinu řetězového obchodu vyhledává se, by zde byl způsob obchodu nevyhovující potřebě normálního obchodování, by se pachatel vsunul neužitečným způsobem mezi vyrabitele a spotřebitele a by měl vědomí, že se neprospěšným vsunutím stěžuje normální přechod zboží do konsumu. Toho však o činnosti obžalovaného nelze říci a to vzhledem ku zjištěním rozsudku, že obžalovaný selata, od producentů koupená, prodával přímo konsumentům. Nelze tudíž o obžalovaném důvodně říci, že by byl takto přechod zboží od výrobce ku spotřebiteli zbytečně stížil nebo zdržel a nelze proto shledati v činnosti obžalovaného řetězového obchodu. Co se pak týče přečinu pletich, jest pletichou každé úmyslné jednání, jež, hledíc k mimořádným poměrům, válkou vyvolaným, vybočuje z mezí řádného obchodování. Jak vysvítá ze spisu obžalovacího a rozhodovacích důvodů nalézacího soudu, spatřovaly se pletichy obžalovaného v tom, že bez povolení, pokud se týče bez oprávnění obchodoval s podsvinčaty. Že obchodování s podsvinčaty není pletichou, jest samozřejmo. Obchod s podsvinčaty jest volnou živností a řádné provozování jeho podmíněno jest odpovědí u příslušného živnostenského úřadu (§§ 11—13 živn. ř.). Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný v době, do které spadá závadná jeho činnost, takové odpovědi neučinil a tudíž neměl oprávnění k živnostenskému obchodování. Tento nedostatek nezakládá však ještě skutkové povahy pletich ani řetězového obchodu a činí obžalovaného zodpovědným toliko dle předpisů živnostenského řádu. Činnost obžalovaného nevymyká se však z mezí řádného obchodování; také v míru prodávala se tak selata. Obžalovaný nevybočoval z tohoto řádného obchodování a není činnost jeho snad zbytečnou, nýbrž jest normální — třeba ne po smyslu živnostenského oprávnění — činností obchodní, která po případě může způsobiti větší konkurenci na trhu a zlevnění zboží. Nevetřel se tudíž obžalovaný do správného obchodování a nerozmnožoval svým jednáním zbytečně počet překupníků selat, jak dovozuje rozsudek. Obžalovaný prodával podsvinčata i po 18. březnu 1920. Ani státní zastupitelství, jež nežalovalo obžalovaného pro toto jeho další jednání, ani soud nespatřuje v této činnosti obžalovaného vybočení z řádného obchodu a nepovažuje ji za pletichy a to proto, ježto obžalovaný dne 18. března 1920 u příslušného úřadu živnost tu ohlásil. Nalézací soud uznal obžalovaného vinným pletichami jen proto, že neměl povolení k nákupu podsvinčat, a nejsou obsažena v rozsudku žádná jiná zjištění, která by naznačovala, že jednání obžalovaného jsou pletichami. Než s hlediska pletich jest úplně nerozhodno, jednal-li obžalovaný se stanoviska živnostenského řádu správně čili nic, ježto nikde není v zákoně předepsáno, že by jen oprávněný obchodník mohl obchody uzavírati, jakož naopak živnostenské oprávnění nechrání obchodníka před zodpovědností, prohřešil-li se proti ustanovením zákona lichevního. Že obžalovaný obchodoval, nemaje k tomu jako obchodník povolení, nemůže tudíž dodati jeho jednání povahy obchodování, vybočujícího vzhledem k mimořádným poměrům, válkou vyvolaným, z mezí řádného obchodu. Dle vylíčeného není zde ani zákonných předpokladů skutkové podstaty přečinu pletich.
Citace:
č. 592. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 418-419.