Čís. 419.

Předražovaní (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Každé jednání, příčící se předpisům o válečné lichvě, dlužno především posuzovati s hlediska předražování v užším slova smyslu a teprve potom, nelze-li je podřaditi tomuto trestnímu ustanovení, lze se uchýliti ke skutkovým podstatám ostatních předpisů o trestání válečné lichvy.
I cenu prodejní, nabývací náklady značně nepřevyšující, lze uznati za zřejmě přemrštěnou, byly-li již i nabývací náklady zřejmě přemrštěny.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1921, Kr II 248/20.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zrušil dle §u 290 tr. ř. po ústním líčení ku zmateční stížnosti obžalovaného rozsudek lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 9. června 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem ve smyslu §u 23 čís. 4 cís. nařízení ze dně 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dle rozsudkového zjištění provozuje stěžovatel obchod prasaty, k čemuž je dle živnostenského listu oprávněn. V době od května 1918 do ledna 1919 nakupoval selata, by je s výdělkem dále prodával. Celkem prodal v naznačené době různým osobám postupně 24 selat různé váhy a za různé ceny; cena, kterou požadoval obžalovaný za 1 kg, pohybovala se dle rozsudkového zjištění mezi 50 až 120 K a obžalovaný doznává, že věděl, že tyto ceny jsou příliš vysoké. Konečně uvádí rozsudek, že obžalovaný tvrdí jednak, že platil producentům jen ty ceny, které na něm žádali, jednak, že jeho výdělek při jednom seleti činil nanejvýše 5 až 15 K. O tom, zda nalézací soud těmto tvrzením obžalovaného věří čili nic, rozsudek se nevyslovuje a nezjišťuje také, od koho a za jaké ceny obžalovaný selata nakupoval. Ve zjištěném jednání obžalovaného spatřuje nalézací soud skutkovou podstatu přečinu pletich dle §u 23, čís. 4 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák., jelikož prý obžalovaný tím, že selata za vysoké ceny nakupoval, pokud se týče nákup selat za přespřílišné ceny úsilovně provozoval a je s výdělkem dále prodával, vyvíjel, ač k nákupu a prodeji selat oprávněn, činnost, sahající daleko za meze reelního a řádného obchodování, tudíž s hospodářského stanoviska škodlivou a takto provozoval obchod nereelní, způsobilý, by jím ceny selat byly vyháněny do výše, čehož prý si jako obchodník prasaty musil také býti dobře vědom. Že jednání obžalovaného příčí se předpisům o stíhání válečné lichvy, je nepochybno i jde pouze o otázku, zda bylo jednání to nalézacím soudem správně podřaděno skutkové podstatě přečinu pletich. Při řešení této otázky dlužno především míti na zřeteli poměr, v jakém jsou k sobě navzájem jednotlivá trestní ustanovení cís. nařízení ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. Tu pak dlužno uvážiti, že původní a nejvlastnější formou, jakou na se braly výstřelky hospodářského egoismu, rozbujevší se za války, je předražovaní v užším slova smyslu (přemršťováním cen), tedy požadování a přijímání cen zřejmě přemrštěných. Teprve časem objevily se na poli válečné lichvy nové způsoby rejdů, vynořovaly se vždy nové zjevy a formy nereelního a nekalého obchodování, které se pod onen pojem předražování podřaditi nedaly, pročež, by ani ony neunikly trestu, nezbylo, než sestrojiti další, nové skutkové podstaty a doplniti předpisy o stíhání válečné lichvy dalšími trestními ustanoveními, zahrnujícími v sobě nové zjevy válečné lichvy. Tím lze si vysvětliti, že cís. nařízení ze dne 1. srpna 1914, čís. 194 ř. zák. obsahuje pouze trestní ustanovení o předražování v užším slova smyslu (§ 7) a mimo to jen prakticky méně významný trestní předpis §u 8, že i cís. nařízení ze dne 7. srpna 1915, čís. 228 ř. zák. stejně jako cís. nařízení ze dne 21. srpna 1916, čís. 261 ř. zák. znají rovněž jen předražování (§ 14, 19) a v §ech 17 pokud se týče 21 trestní ustanovení, obdobná předpisu §u 8 cís. nařízení čís. 194 z roku 1914, nově pak přeplácení cen (§ 15 a 19) a že teprve cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. sestrojilo v §u 23, čís. 4 nový útvar trestních jednání, majících ráz válečné lichvy, totiž pojem řetězového obchodu a jiných pletich. Již tento vývoj nasvědčuje neklamné tomu, že ona později vytvořená trestní ustanovení, najmě ono o pletichách, jsou namnoze povahy podpůrné a že užívati jich je na místě teprve tam, kde nelze vystačiti se stíháním dle oněch prvotních specielních skutkových podstat. Dle toho sluší tedy každé jednání, příčící se snahám o potírání válečné lichvy, zkoumati v první řadě s hlediska posléz zmíněných skutkových podstat, především tedy pod zorným úhlem předražovaní ve vlastním (užším) slova smyslu a uchýliti se k jiným trestním ustanovením jen ohledně takových činů trestných, na něž se trestní předpisy o předražování nehodí. S tohoto hlediska dlužno tedy zkoumati i tento případ. Okolnosti, zdůrazňované rozhodovacími důvody rozsudku prvé stolice, dodávají sice jednání obžalovaného v jistém ohledu rázu pletich. Na druhé straně však nelze nedbati zjištěné skutečnosti, že obžalovaný selata nakupoval a prodával u výkonu svého živnostenského oprávnění, že dále za poměrně dlouhé doby od května 1918 do ledna 1919 prodal dle rozsudkového zjištění celkem ne více než 24 selat a že rozsudek nezjišťuje, že by bylo obžalovanému bývalo možným, kupovati selata za nižší ceny než byly ony, za které je ve skutečnosti nakupoval, a dlužno naopak za to míti, že sám nalézací soud, vychází z předpokladu, že obžalovaný, platě za selata ceny, které na něm byly žádány, neměl možnosti, nakupovati je za ceny nižší. Ale nehledě k těmto pochybnostem, jimiž kladné odpovědi na otázku, zakládá-li jednání obžalovaného skutkovou podstatu přečinu pletich, jímž uznán byl vinným, uniká půda, bylo již vzhledem k shora vytčenému stanovisku na místě, zkoumati jednání to s hlediska trestního ustanovení § 20 cís. nařízení. Tu pak dlužno především zdůrazniti, že ta okolnost, že obžalovaný selata, jím za příliš vysoké ceny prodávaná, sám za podobně vysoké ceny nakupoval a že snad dle nedosti jasného rozsudkového zjištění jeho zisk, dle tvrzení obžalovaného nanejvýš 5 až 15 K při jednom seleti, nebyl nemírný, není na závadu tomu, by jeho jednání nebylo podřáděno skutkové podstatě předražování dle § 20 cís. nařízení. Mluvit tento trestní předpis nikoli o nepřiměřenosti zamýšleného nebo docíleného zisku, nýbrž o zřejmě přemrštěné ceně; tento text volen byl s rozmyslem a důvodně, neboť ustanovením § 20 měly býti zasaženy i ony za války vzniklé výstřelky hospodářského egoismu, jimiž se vyvíjí snaha nakupovati draho nebo které aspoň nedbají přehnaných nákladů nabývacích, poněvadž jsou provázeny vědomím, že i zboží draho nakoupené najde odbyt a že čím značnější je cena nabývací, tím spíše i zisk, relativně neb i absolutně již nemírný, bude vedle ní mizeti a zdánlivě spadati ještě v meze výdělku slušně přípustného. Může tedy i cena prodejní, která nabývací náklady značně nepřevyšuje, býti uznána za cenu zřejmě přemrštěnou, byly-li patrně přemrštěny již i náklady nabývací. Za tohoto právního předpokladu nasvědčují však již samotná skutková zjištění nalézacího soudu tomu, že jednání obžalovaného zakládá skutkovou podstatu předražování dle § 20 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. Především jest na snadě, že příliš vysoké ceny, které obžalovaný dle rozsudkového zjištění za selata požadoval, byly zároveň i cenami zřejmě přemrštěnými. Dále podává se ze skutkového stavu, jak jej zjišťuje rozsudek, možnost závěru že si obžalovaný zjištěným způsobem počínal využívaje mimořádných poměrů, vyvolaných válkou. Než nehledě k tomu, že rozsudek ani v tom ani v onom směru výslovných zjištění neobsahuje, nepostačují jeho zjištění ani pro spolehlivou odpověď na otázku, zda jednalo by se pak o přečin dle § 20, čís. 2 a) či o pouhý přestupek dle § 20 čís. 1 cís. nař. Kvalifikace dle čís. 2 b nepřichází vůbec v úvahu vzhledem k rozsudkovému zjištění, že činem obžalovaného nebylo docíleno žádného zvláštního zisku. Rozhodovací důvody se sice zmiňují o tom, že byl obžalovaný již jednou pro předražování potrestán, není však z nich zřejmo, zda šlo tu o odsouzení pro přemršťování cen dle § 20 cís. nařízení čís. 131/17 ř. zák., dle obdobných ustanovení dřívějších cís. nařízení pro otázku kvalifikace dle § 20 čís. 2 a 7 jedině rozhodné. I když tedy je zjevno, že v případě, jde-li o pouhý přestupek, bylo podřaděním jednání obžalovaného pod skutkovou podstatu přečinu pletich zákona v jeho neprospěch užito nesprávně (§ 281 č. 10 tr. ř.), nejsou v rozsudku a jeho rozhodovacích důvodech zjištěny ony skutečnosti, které by při správném užití zákona nálezu za základ položiti bylo; bylo tudíž rozsudek prvé stolice sice jako dle § 281 č. 10 tr. ř. zmatečný dle § 290 tr. ř. z úřední moci zrušiti.

Citace:

č. 419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 158-161.