Čís. 487.»Vrchnostenskými osobami« ve smyslu §u 70 tr. zák. jsou veřejné orgány, určené dle svého služebního postavení přímo pro péči o zachování veřejného pokoje a řádu.(Rozh, ze dne 20. června 1921, Kr II 245/21.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Brně, jako soudu výjimečného ze dne 17. února 1921, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem vzbouření dle §§ 68 a 69 tr. zák. potud, pokud byl jim trest vyměřen podle §u 70 tr. zák., rozsudek ve výroku o trestu zrušil a vyměřil obžalovaným trest dle druhé sazby §u 71 tr. zák.Důvody:Odůvodněna jest zmateční stížnost, pokud, dovolávajíc se zmatku §u 281 čís. 11 tr. ř., dovozuje, že rozsudek překročil zákon, když za podklad výměry trestu obžalovaných vzal prvou sazbu §u 70 tr. zák. a ne druhou sazbu §u 71 tr. zák. Soud vidí předpoklad použití trestní sazby §u 70 tr. zák. v osobním zakročení přednosty R., jenž chtěl odjezd vlaku prosaditi a za tím účelem dav uklidniti. Nelze ovšem přisvědčiti názoru zmateční stížnosti, že by vzhledem k doslovu zákona nestačilo zakročení jedné osoby vrchnostenské, nýbrž že by bylo třeba zakročení několika takových osob, ježto zákon v §u 70 tr. zák. zřejmě jako i na jiných místech, ku př. v §§ 86 b), 333 tr, zák. užívá množného čísla jen vzhledem k možné mnohosti případů a jako označení druhového. Než, mluví-li zákon o setrvání v odporu proti osobám vrchnostenským ve spojení se strážemi, k utišení nepokoje přicházejícími, a činí-li na tom závislým stupňování trestnosti při zločinu, jenž již záleží v tom, že se vrchnosti odpor činí, pak nelze ustanovení §u 70 tr. zák. první věty rozuměti jinak, než že těmito osobami vrchnostenskými, kladenými na roveň strážím, jsou míněny veřejné orgány, určené dle svého služebního postavení přímo pro péči o zachování veřejného pokoje a řádu, tedy orgány politické správy, policie, četnictva a pod. Nasvědčuje tomu též předpis §u 73 tr. zák. o zločinu vzbouření, jenž tvoří nejvyšší stupeň násilného odporu, proti vrchnosti a činí skutkovou podstatu závislou na skutečnosti, že ku zjednání pokoje a pořádku bylo třeba užiti mimořádné moсi. Všechny tyto úvahy vedou k této stupnici: pozdvižení proti vrchnosti ve smyslu druhého odstavce §u 68 tr. zák., samo o sobě trestné dle sazeb §u 71 tr. zák., pozdvižení, v němž setrváno i při zakročení řádné moci, povolané ku zjednání pokoje a pořádku, trestné dle vyšších sazeb §u 70 tr. zák.; pozdvižení kvalifikované dle §u 73 tr. zák., k jehož utišení bylo třeba použiti moci mimořádné — zločin vzbouření. V tomto případě přichází ještě v úvahu, že přednosta R. byl právě ta vrchnost, proti jejíž nařízení násilný odpor směřoval a že osobně zakročil právě jen, by výkon svého nařízení prosadil, takže násilný odpor davu vždy vlastně, z počátku nepřímo, pak přímo proti němu směřoval, a že vůbec nijak vůči davu neprojevil, že by byl přišel za účelem utišení nepokoje, takže nebylo tu podkladu pro zjištění, že by obžalovaní subjektivně ku vědomí této, trestnost zvyšující okolnosti byli dospěli. Nalézací soudí skutečně tedy porušil zákon, když trest vyměřil dle §u 70 a ne dle §u 71 tr. zák.