Čís. 434.

Ustanovení § 525 tr. zák. vztahuje se pouze na přestupek, nikoliv na zločin krádeže.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1921, Kr II 362/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 18. října 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171 a 173 tr. zák. Důvody:
Po stránce hmotněprávní označuje stížnost odsuzující výrok právně pochybeným, poněvadž krádež byla spáchána na švakru, pokud se týče na sestře stěžovatelově za okolností, v § 525 tr. zák. uvedených, a měl prý býti proto stěžovatel sproštěn, poněvadž nebyl učiněn poškozeným návrh na potrestání. Zmateční stížnost jest bezdůvodná již proto, poněvadž jde o krádež dle § 173 tr. zák. co zločin kvalifikovanou. Předpis § 525 tr. zák. může však míti místo — vyjímajíc krádeže, hlavou rodiny spáchané — jen při krádežích, meze přestupku nepřekročujících. Nasvědčují tomu jednak předpis § 189 tr. zák., poukazující jen na § 463 tr. zák., který zde ovšem vůbec nepřichází v úvahu, jakož i příklady, v § 525 tr. zák. uvedené, jež vesměs obsahují jen méně značné poruchy domácí kázně, jak zvláště vyplývá též z obdobného předpisu § 168 trestního zákona z roku 1803, mluvícího výslovně jen o »nepatrných« krádežích a zpronevěrách.

Citace:

č. 434. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 183-184.