NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čis. 463.
Spojitost (§ 56 tr. ř.) může se státi důvodem příslušnosti pouze do té doby, dokud nebyl podán spis obžalovací.

(Rozh. ze dne 31. května 1921, Nd I 316/21.)

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném sezení záporný spor o příslušnost mezi krajskými soudy v Hoře Kutné a Jihlavě, pokud šlo o zločin podvodu, obžalovanému Františku Z-ovi za vinu kladený, v ten rozum, že uznal příslušným krajský soud v Jihlavě.

Důvody:

Po rozumu §u 56 tr. ř. dlužno v případě, že se obviněnému přičítá více trestních činů, provésti o všech těch spojitých trestních věcech u téhož soudu a v týchž formách jediné společné řízení a vynésti jediný konečný rozsudek. Účel, jehož předpisem tím má býti dosaženo, jest prospěch řízení, totiž jednak úspora času, práce i nákladu, a jednak usnadnění provedení zásady hmotného práva trestního o trestání sbíhajících se trestných činů. Z toho plyne, že spojitosti může státi se důvodem příslušnosti jen potud, pokud vzešla v době, kdy ještě možno věci spojité sloučiti v jednotné řízení, to jest jen až do podání spisu obžalovacího. Výjimky, vytčené v §§ 214, odstavec druhý, 263 a 321 tr. ř., kteréž upravují jen zvláštní případy za podmínek, tam blíže vylíčených, zde na váhu nepadají. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje ostatně i ustanovení §u 219 tr. ř., dle kteréhož, jakmile byl obviněný právoplatně dán v obžalovanost, nelze již odporovati ani místní ani věcné příslušnosti soudu, k hlavnímu přelíčení ustanoveného, a mimo to podpírají onen názor i předpisy o vydávání v obžalovanost vůbec (§§ 207 až 219 tr. ř.), o předčítání spisu obžalovacího při hlavním líčení (§§ 244, 314 odstavec třetí tr. ř.), o poměru rozsudku k obžalobě (§§ 259 až 262 tr. ř.) a o dávání otázek porotcům: (§§ 318 až 320 tr. ř.). Z těchto předpisů jest zřejmo, že obžalobce nemůže, kromě specielních případů §§ 211 a 227, odstavec druhý, podaný již spis obžalovací později měniti a na jiné činy trestné rozšiřovati, takže jest spis obžalovací tak, jak byl podán, základem hlavního přelíčení. Ježto v tomto případě v trestní věci, vedené u krajského soudu v Hoře Kutné proti Františku Z-ovi pro zločin krádeže, byl spis obžalovací dne 24. února 1921 podán, obhájci Z-ovu ve smyslu §u 421 tr. ř. dne 31. března 1921 doručen a námitky podány nebyly, kdežto trestní věc, jež byla proti Františku Z-ovi pro zločin podvodu u okresního soudu v Třebíči dne 22. března 1921 zahájena, teprve dne 20. dubna 1921, pokud se týče dne 10. května 1921 postoupením na krajský soud v Hoře Kutné došla, není zde příslušnosti soudu věcí spojitých ve smyslu §u 56 tr. ř., nýbrž přichází v úvahu pravidelná příslušnost soudu spáchaného skutku dle §u 51 tr. ř. a jest tudíž ku projednání posléze řečené trestní věci příslušným nikoliv krajský soud v Hoře Kutné, nýbrž krajský soud v Jihlavě.

Citace:

č. 463 . Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 234-234.