Cis. 477.
Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb, z. a n.).
Počítací stroje jsou předměty potřeby.
(Rozh. ze dne 11. června 1921, Kr I 25/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 21, října 1920, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem dle § 7 odstavec prvý zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost nemá pravdy v tom, že by počítací stroje nebyly předmětem potřeby ve smyslu § 1 zákona o lichvě. Podle tohoto ustanovení rozumějí se předměty potřeby movité věci, které slouží přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Jest tedy předmětem potřeby vše to, co jest statkem úkojným a co slouží k výrobě a oběhu jeho. Z tohoto důvodu nutno pokládati stroje všeobecně za předměty potřeby a to nejen stroje sloužící k výrobě statků úkojných, nýbrž i strojte umožňující a podporující oběh těchto statků, tedy jak stroje v dílně, tak stroje v písárně. Stroj počítací nahražujte jednoduché, stále se opakující mechanické úkony síly lidské; hospodářský význam jeho záleží v rozmnožení výsledků práce, úspoře času a pracovních sil, jakož i v naprosté přesnosti a spolehlivosti výkonu. Nákladnost jeho opatření a větší rozsah vykonané práce nesou sebou, že hospodárně a účelně lze užívati takových strojů jen v podnicích většího rozsahu. Tato okolnost však nestačí, aby stroji, jehož hospodářská prospěšnost je nepopřená, (»slouží potřebám lidí«) se odpírala vlastnost předmětu potřeby, za něž pokládá zákon i takové, které slouží potřebám všech lidí, i takové, které slouží potřebám· určitých hospodářských kruhů.