Čís. 443.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Řetězovým obchodníkem není ten, kdo přepravil předměty potřeby z místa, kde jich bylo dostatek, na místo, kde se jich vůbec nedostávalo.
(Rozh. ze dne 14. května 1921, Kr I 49/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Plzni ze dne 22. října 1920, pokud jím byl obžalovaný Josef M. dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin dle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství brojí toliko, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti dle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., proti sproštění obžalovaného Josefa M-а ve směru přečinu dle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a domáhá se odsouzení obžalovaného Josefa M-а pro tento přečin podle obžaloby. Stížnosti nelze přiznati oprávnění. Nalézací soud zjistil, že v dubnu 1920 nebylo lze v celých Klatovech vůbec žádné citrony dostati, že obžalovaný Josef M. z Chudeřína o Teplic byl v oné době u hokynářky Josefy K-ové v Klatovech a že byl přítomen právě tomu, když jedna paní u jmenované hokynářky kupovala citron a že K-ová žádných citronů v obchodě neměla a zákaznici odbyla s poukazem na to, že v Klatovech citrony nelze dostati. Obžalovaný M., který věděl, že se v Teplicích citrony prodávají, nabídl se manželi jmenované hokynářky Františku K-ovi, že mu nějaké citrony pro jeho obchod zaopatří; M. brzy na to koupil na trhu v Teplicích od nezjištěných prodavačů celkem 200 kusů citronů a citrony tyto prodal K-ovým. Citrony, o něž jde, byly tehdy do Čech přes hranice podloudně dopraveny a, následkem toho prodávaly se na trhu v Teplicích draho. V jednání obžalovaného Josefa M-а nelze shledávati skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu, poněvadž činnost jeho záležela v tom, že přepravil citrony s místa, kde jich byl dostatek, na místo, kde tehdy citronů vůbec nebylo, čímž vyrovnával poměry, jež byly nepříznivé pro spotřebitele; jeho činnost nebyla pro spotřebitele ani hospodářsky neužitečná ani škodlivá, naopak byla s prospěchem, a nelze proto mluviti o tom, že se obžalovaný M. vsunul jako neužitečný a škodlivý článek do přechodu, zboží ku spotřebitelům. Než ani z té okolnosti, že šlo o citrony, z cizozemska podloudně přes hranice dopravené a následkem toho již na trhu v Teplicích draho prodávané, nelze usuzovati, že by činnost obžalovaného byla pletichářskou po rozumu shora citovaného zákonného ustanovení. Vždyť obžalovaný Josef M. neměl na podloudné dopravě citronů z cizozemska účasti a jeho činnost nastala teprve tehdy, když podloudná doprava citronů těch dávno již byla skončena.

Citace:

č. 443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 203-204.