Čís. 454
Nedopatřením obhájcovy kanceláře nelze ospravedlniti návrh na navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty.
(Rozh. ze dne 24. května 1921, Kr I 491/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání žádost obžalovaného za navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k opovědění zmateční stížnosti do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chebu ze dne 10. března 1921.
Důvody:
Dle § 364 čís. 1 tr. ř. může obžalovaný, zmeškav lhůtu: k opovědění zmateční stížnosti proti rozsudku, domáhati se navrácení v předešlý stav jen tehdy, když prokáže, že neodvratná překážka bez jeho nebo jeho obhájce zavinění mu nemožným učinila lhůtu dodržeti. Této podmínky zde není. Obžalovaný omlouvá se tím, že zástupce jeho obhájce zcela správně nejen v kancelářském diariu dal poznamenati, by byla zmateční stížnost do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 10. března 1921 ohlášena, nýbrž že i toto podání ihned nadiktoval, a že jen omylem, pokud se týče nedopatřením kancelářské úřednice bylo v podání uvedeno místo diktovaných slov »zmateční stížnost« slovo »odvolání«, a že při tom pro nával práce jen výjimečně bylo signovaní podání samotnou kanceláří předsevzato a podání, obsahující ohlášení odvolání, bylo kanceláří, aniž by bylo bývalo obhájci, pokud se týče zástupci předloženo, na soud vypraveno, tak že omyl v označení podání došel ku vědomosti obhájce teprve dne 9. dubna 1921 při studování spisů, a za těchto okolností že nestíhá žádné zavinění ani obžalovaného ani jeho obhájce na opožděném a teprve dne 12. dubna 1921 se stavším ohlášení zmateční stížnosti. Uváží-li se však, že obhájce, ačkoliv po rozumů § 1299 obč. zák. a § 9 zák. ze dne 6. července 1868 č. 96 ř. zák. (adv. řádu) povinen byl a to pod vlastní zodpovědností o to se postarati, by opravný prostředek byl řádně označen a v čas podán, a že, ačkoliv za případné opomenutí, zavinění i za průtah svého úřednictva odpověden jest, jakmile jen s to byl, aby buď sám opravný prostředek řádně označil, nebo jeho nesprávnému pojmenování řádným dozorem' nad kanceláří předešel, potřebné péče a pozornosti opravnému prostředku nevěnoval a signovaní soudních podání kanceláří byt i při návalu práce trpěl a o správné a přesné vykonání svého příkazu se nestaral, nelze v tomto případě za okolností právě vylíčených a obhájcem zaviněných v tom, že úřednice obhájcova opravný prostředek nesprávně označila a kancelář jeho sama signovala, spatřovati obhájcem nezaviněnou, neodvratnou překážku včasné a správné opovědí opravného prostředku a proto není zde předpokladu § 364 čís. 1 tr. ř. Následkem toho byla žádost jako neodůvodněná zamítnuta.
Citace:
č. 454. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 223-224.