Čís. 490.
Soud porotní smí dáti porotcům otázky dodatkové pouze tenkráte, když tvrzené okolnosti, předpokládajíc, že jsou pravdivý, skutečně odpovídají zákonným znakům dotyčné okolnosti trestnost vylučující.
Beztrestnost dle §u 2 lit. g) tr. zák. nelze přiznati tam, kde hodnota statku obětovaného je nepoměrně vyšší než hodnota statku zachráněného.
(Rozh. ze dne 23. června 1921, Kr I 33/21.)
Nejvýšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského porotního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 1920, jímž byla obžalovaná dle §u 334 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro zločin zavraždění dítěte dle §u 139 tr. zák., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 6 a 10 (správně jen čís. 6) §u 344 tr. ř. Vytýká, že soud porotní, připustiv neprávem otázku dodatkovou, znějící na neodolatelné donucení dle §u 2 lit. g) tr. zák., porušil ustanovení §u 319 tr. ř. a zavinil tím zmatečnost rozsudku dle čís. 6 §u 344 tr. ř. Stížnost jest odůvodněna; obhájce obžalované navrhl při hlavním přelíčení, aby byla porotcům dána otázka dodatková dle §u 319 tr. ř. a §u 2 lit. g) tr. z. s odůvodněním, že obžalovaná jednala ze strachu před rodiči, zvláště před otcem, který jí činil výčitky pro její popírání těhotenství. I když je správné, že se obžalovaná takovýmto způsobem hájila, smí soud porotní dáti porotcům otázky dodatkové pouze tenkráte, když tvrzené okolností, předpokládajíc, že jsou pravdivý, skutečně odpovídají zákonným znakům dotyčné okolnosti, trestnost vylučující. V tomto případě však strach před rodiči, zvláště otcem, obžalovanou tvrzený, i kdyby dosáhl sebe vyššího stupně, nemůže zakládati neodolatelného donucení dle §u 2 lit. g) tr. zák. Neodolatelným donucením ve smyslu tohoto zákonného ustanovení dlužno rozuměti případ střetnutí se zájmů nebo povinností, v němž může jednající zachrániti sebe nebo jiného před těžkým a bezprostředním nebezpečenstvím pouze tím, že se dopustí činu trestním zákonem zakázaného. Příčinou tohoto stavu nouze mohou býti nejen živelní pohromy, útoky zvířat nebo osob nepříčetných, nýbrž i násilí psychické (vis compulsiva), t. j. vyhrůžka, v každém, případě však se vyhledává, má-li nouze omlouvati, úměrnost statku obětovaného a zachráněného. Proto nelze přizná ti beztrestnost tam, kde hod- nota statku obětovaného je nepoměrně vyšší než hodnota statku zachráněného'. V případě, o nějž tu jde, obžalovaná vůbec netvrdila, že jí otec hrozil nějakým zlem pro případ, že by měla nemanželské dítě, nýbrž tvrdila pouze, že obětovala život dítěte jen proto, aby se zachránila před výčitkami rodičů, jichž se, ať již právem či neprávem, obávala. Avšak pouhý strach před výčitkami nezakládá stavu nouze, není-li zde psychického donucování osobou třetí, nepoměr obou statků (život dítěte, shoda, s rodiči) pak je tak zřejmým, že nutno předem vyloučiti beztrestnost, obětuje-li se statek nejvyšší hodnoty za cenu osobního pohodlí a příjemnosti pachatelovy. Soud porotní vyložil tudíž nesprávně zákon, připustiv k návrhu obhájcovu otázku dodatkovou na neodolatelné donucení.