Čís. 412.

Lhůtu § 221 tr. ř. jest zachovati pouze pokud jde o první hlavní přelíčení, nikoliv též při dalších jeho pokračováních.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1921, Kr II 295/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. srpna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti tělesné bezpečnosti dle § 335 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňujíc důvod zmatečnosti čís. 4 § 344 tr. ř., vytýká, že soud porušil předpis § 221 odstavec prvý tr. ř. tím, že doručil obžalovanému předvolání k hlavnímu přelíčení, ustanovenému na den 5. srpna 1920, teprve dne 4. srpna večer, takže mu nezbyla zákonná osmidenní lhůta k přípravě, jejíž nezachování zakládá zmatečnost dle čís. 4 § 344 tr. ř. Avšak ani ze znění ani z intence zákona nelze dovozovati, že by byl soud při novém obeslání obžalovaného k pokračování v hlavním přelíčení, z jakékoliv příčiny odročeným, povinen zajistiti obžalovanému novou osmidenní lhůtu k přípravě. V daném případě byl obžalovaný poznovu obeslán k hlavnímu přelíčím porotnímu, ustanovenému na den 9. července 1920, dne 29. června 1920. Měl tedy možnost náležitě se připraviti. Bylo-li hlavní přelíčení odročeno — lhostejno zda k návrhu veřejného žalobce či obžalovaného — stačilo, byl-li o novém přelíčení vyrozuměn včas, t. j. přede dnem přelíčení, což se stalo, a nebylo nutno znovu zachovávati lhůtu § 221 tr. ř., kterou zákon stanoví ve prospěch obžalovaného pouze ohledně prvního hlavního přelíčení, nikoliv také ohledně dalších jeho pokračování.

Citace:

č. 412. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 143-143.