Čís. 358.
Hranice mezi zločinem podvodu dle § 199 d) tr. zák. a přestupkem dle § 320 f) tr. zák.
(Rozh. ze dne 3. února 1921, Kr I 781/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 16. září 1920, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem dle §§ 197 a 199 a) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 5 a 10, (věcně také 9 a) § 281 tr. ř. Vytýká dle čís. 5 § 281 tr. ř., že rozsudek jest nejasný a neúplný v tom, že nezjišťuje, že obžalovaná jednala v úmyslu, by pomocí sfalšovaného osvědčení se dostala přes hranice a tím přestoupila předpisy o pohraničním styku. Dále prý soud neuvádí důvodů pro úmysl, který obžalované přičítá. V prvém směru neuplatňuje stížnost neúplnosti a nejasnosti rozsudku, nýbrž nedostatek zjištění subjektivní stránky deliktu, tedy důvod čís. 9 a) § 281 tr. ř. Neprávem, neboť rozsudek zjišťuje, že obžalovaná, prokázavši se pohraničním kontrolním orgánům sfalšovaným osvědčením, chtěla nedovoleně překročiti hranici, Čímž je i řečeno, že chtěla přestoupiti předpisy o pohraničním styku a mařiti tak účel státního dozoru na hranicích, tedy překaziti opatření, která stát střežením hranic sleduje z důvodů vojenských, finančních, policejních, zásobovacích, zdravotních atd. Budiž zde podotknuto, že obžalované bylo odepřeno prodloužení pohraničního průkazu, poněvadž byla v podezření, že provozuje podloudnictví. Úmysl obžalované, stát takovým způsobem poškoditi, odůvodňuje rozsudek poukazem na to, že obžalovaná padělaný průkaz při pohraniční kontrole již předložila a tím dala na jevo, že chce překročiti předpisy o přecházení hranic. Vytknutých vad zde není.
Dle čís. 10 § 281 tr. ř. uplatňuje stěžovatelka, že se v tomto případě může jednati pouze o přestupek § 320 f) tr. z., nikoliv o zločin podvodu dle §§ 197 a 199 d) tr. zák. Avšak hranice mezi oběma trestnými činy leží právě ve stránce subjektivní. Byla-li sfalšována veřejná listina v úmyslu, oklamati jí osobu třetí, a je-li zde možnost, způsobiti škodu, spadá čin pod § 199 d) tr. zák.; pouze tenkráte, není-li zde úmyslu způsobiti škodu, přichází v úvahu přestupek dle § 320 f) tr. zák. V tomto případě jest tento úmysl bezvadně zjištěn, pročež odsouzení pro zločin odpovídá zákonu.