Čís. 377.
Konkurence zločinu dle § 214 tr. zák. s podílnictvím na krádeži.
(Rozh. ze dne 19. února 1921, Kr I 616/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost Jaroslava K-a do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 23. dubna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nadržování zločinci ukrýváním dle § 214 tr. zák. a zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a), b) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňujíc důvod čís. 10 § 281 tr. ř. míní stížnost, že, byl-li obžalovaný Jaroslav K. odsouzen pro zločin podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a) b) tr. zák., nemohl býti odsouzen také pro zločin dle § 214 tr. zák., ježto ukrývání směřovalo a vztahovalo by se na ukradené věci a bylo by tudíž podílnictvím a nikoli nadržováním dle § 214 tr. zák. Stížnost není v právu. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný Jaroslav K. z věcí, jež odcizil B., určité předměty v ceně 200 K převyšující nejen ukryl, jak stížnost neúplně uvádí, nýbrž též na sebe převedl a prodal dle §§ 185 a 186 a) b) tr. zák. Naproti tomu shledal vinu stěžovatele dle § 214 tr. zák. v tom, že pátrající vrchnosti tajil průtahy, které by k objevení zloděje K-a vésti mohly (prvý případ citov. §), že В-a, pro zločin krádeže stíhaného, před vrchností ukrýval (druhý případ) a jej přechovával (třetí případ). Je na první pohled patrno, že prvější činnost stěžovatele (prodej věcí) jest již objektivně zcela různá a že tu jde o dva zcela odlišné skutky trestní. Poslednější činnost byla předsevzata k vůli osobě stíhaného zločince В-a a bylo jí zasahováno do trestní moci státu, do jeho práva, pachatele trestného činu zjistiti a ku zákonnému potrestání přivésti. Prvá činnost byla podniknuta k vůli věcem B-em odcizeným, a cílem jejím bylo, by byl uchován a zabezpečen bezprávný stav, záležející v tom, že kradená věc zůstává i nadále mimo dosah osoby, z jejíhož držení a bez jejíhož přivolení byla pachatelem pro jeho užitek odňata. Přichází tudíž v úvahu dva různé právní statky a zájmy a byla proto každá z činností obžalovaného podřaděna soudem správně pod příslušná místa zákona.
Citace:
č. 377. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 92-93.