Čís. 479.
Pokud lze při zločinech politických vysloviti ztrátu práva volebního a odepříti podmíněný odklad výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 11. června 1921, Kr II 212/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného' do rozsudku krajského soudu v Uh, Hradišti ze dne 26. února 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem pozdvižení dle §§ 68, 69 tr. zák., vyhověl však odvolání obžalovaného do výroku, že čin spáchán byl z pohnutek nízkých a nečestných a že nastává ztráta volebního práva, a rozsudek v těchto výrocích zrušil, rovněž pak vyhověl odvolání obžalovaného do výroku, jímž byl zamítnut jeho návrh, aby mu byl povolen podmínečný odklad výkonu trestu, zrušil rozsudek soudu nalézacího co do tohoto výroku a uložil mu, by po provedeném šetření znovu rozhodl o návrhu odvolatelově, by výkon trestu byl podmínečně odložen.
Důvody:
Obžalovaný podal a provedl také odvolání do výroku rozsudku, že čin spáchán byl z pohnutek nízkých a nečestných a že nastává ztráta práva volebního do obcí, dále že nepřiznáno mu bylo podmíněné odsouzení. Rozsudek odůvodňuje tyto své výroky pouze tím, že čin obžalovaného směřoval proti základům státu. Odvolání obžalovaného v tomto směru nelze upříti oprávněnosti. Čin trestný, pro který obžalovaný byl odsouzen, spáchán byl z pohnutek politických, které nelze šmahem prohlásiti za nízké a nečestné, což vysvítá již z toho, že zákonodárce určuje příslušnost soudní jinak u činů politických než u jiných trestných činů. Nutno též uvážiti, že obžalovaný byl к činu sveden a že čin spáchán byl v době, kdy boje politických stran následkem světového přerodu politického a hospodářského nabyly nebývalé ostrosti, takže čin obžalovaného nelze pokládati ani tak za výron špatných osobních vlastností obžalovaného, jako spíše za nesprávně pochopený názor strany po případě organisace, jejichž příslušníkem obžalovaný jest. Z těchto důvodů vyhověl soud zrušovací odvolání obžalovaného do výroku o nízkosti a nečestnosti pohnutek a o ztrátě práva volebního, neshledav v činu obžalovaného pohnutek nízkých a nečestných. Pokud jde o odvolání obžalovaného do výroku, že nebyl mu přiznán podmíněný odklad výkonu trestu, sluší předeslati, že názor soudu prvé stolice, jakoby к rozhodnutí o odkladu výkonu trestu stačila okolnost, že čin obžalovaného namířen byl proti státu, aniž by se při tom přihlíželo к osobním poměrům obžalovaného, jest mylný, Jsou-li dány podmínky podmíněného odsouzení, jest poisuzovati jedině podle zákona ze 17. října 1919 č. 562 sb. z. a n. Zákon tento nepraví ničeho o tom, že okolnost, že čin pachatelův namířen byl proti státu a proti veřejnému zájmu, jest sama o sobě za všech okolností důvodem к odepření podmíněného odkladu výkonu trestu. Rozsudek v tomto svém výroku nezjišťuje ničeho o osobních poměrech obžalovaného, o jeho povaze, pověsti, sklonnostech, způsobu jeho života, chování se před činem a po něm a vůbec o okolnostech pro rozhodnutí o přiznání nebo odepření podmíněného odkladu výkonu trestu se zřetelem na Osobnosti obžalovaného závažných. Z tohoto důvodů bylo odvolání do tohoto výroku vyhověti a ježto soud zrušovací nemohl sám rozhodnouti o odvolání v tomto směru obžalovaným podaném, poněvadž není tu zjištění pro rozhodnutí o návrhu na podmíněný odklad výkonu trestu potřebných, byli rozsudek soudu nalézacího co do tohoto výroku zrušen a soudu tomuto uloženo, aby po provedeném šetření znovu o návrhu obžalovaného rozhodl.