Čís. 324.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n,). Z dosahu § 11 čís. 3 cit. zák. není vyloučen ani nákup zboží, jež delšího uschovávání nesnese (vejce). Pro splnění skutkové podstaty § 7 cit. zák. postačí objektivní přemrštěnost ceny, třebas pachatel vzhledem k nepoměrným nákladům spokojil se pro svou osobu se ziskem menším. Skutková podstata § 9 čís. 1 cit. zák. jest splněna tím, že pachatel vědomě a z vlastního popudu přeplatil ceny, prodavači požadované, třebas cena přeplacená byla přiměřenou.

(Rozh. ze dne 8. ledna 1921, Kr 1 383/20.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Hradci Králové ze dne 9. dubna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. a přestupky dle § 7 čís. 1 a § 9 čís. 1 téhož zákona — mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. popírá stížnost především, že by v obžalobu dané jednání obžalovaného zakládalo skutkovou podstatu přečinu dle § 11 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Nelze prý tu mluviti o nakupování v tom smyslu, v jakém byl jeho pojem vytčen v rozhodnutí zrušovacího soudu ze dne 15. února 1919 č. j. Kr I 30/18, dle něhož trestné nakupování je dáno tehdy, když pachatel zásobu ne příliš nepatrného objemu na sebe strhne a ji schová a z obchodu vyloučí, místo aby ji jako řádný a poctivý obchodník uvedl do obchodu. Stížnost není v právu. V odpor vzatý rozsudek zjišťuje, že obžalovaný prostřednictvím různých nakupovačů shromáždil mnoho másla a vajec, takže mohl přenechati obchodnici potravinami Emě M-ové koncem listopadu 1919 35 kg másla a 6 kop vajec a dne 4. prosince téhož roku 84 kg másla a 25 kop vajec naložených ve vápně. Vůči těmto zásobám nelze zajisté tvrditi, že by se nejednalo o značnější množství zboží zejména když se přihlíží ke zjištění rozsudku, že v té době byl v nejbližším okolí citelný nedostatek těchto poživatin a velká poptávka po nich. Bylo proto také povinností obžalovaného, by především vyhověl domácí potřebě a nedával přednost odbytištím vzdáleným z důvodu dosažení většího zisku. Jestiť úkolem reelního obchodování, zvláště v době naléhavé potřeby a nedostatku potravin, by byl rychle sprostředkován obrat statků mezi výrobci a spotřebiteli, tedy by zboží se dostalo bez prodlení a co nejrychleji do spotřeby. Tak však obžalovaný nepostupoval, nýbrž nakupoval zboží, hromadil je, by je teprve po určitém mezidobí ve velkých množstvích prodal do vzdálených okresů. Tím zdržoval oběh zboží, jenž by byl jinak rychleji pokračoval, a jednal proto v podstatě tak, jak v citovaném rozhodnutí je vyloženo. Tomu, že obžalovaný zboží vskutku uschovával, nasvědčuje zejména zjištěná skutečnost, že měl 100 kop vajec (6000 kusů) ve vápně naloženo a sice, jak doznal, od léta a že nedal je do spotřeby přes to, že už byla zimní doba a v okolí citelný nedostatek vajec a naléhavá poptávka po nich. Tím je též odňata půda námitce, že obžalovaný věci prostřednictvím nakupovačů opatřené ihned dále prodával, nehledíc k tomu, že pro tvrzení to není podkladu ani ve zjištěním rozsudku ani ve výsledcích řízení a že zákon stanoví trest na každý nákup významnějšího množství, který není předsevzat za vlastním účelem řádného obchodování, to jest sprostředkovati co nejrychleji přechod zboží od výrobce ke spotřebiteli, nýbrž v úmyslu, by ceny byly stupňovány, tedy v úmyslu spekulačním. Není proto ani zapotřebí, by pachatel s prodejem zboží nějak zvláště dlouho vyčkával a je uschovával, tak že z dosahu § 11 čís. 3 cit. zákona není vyloučen ani nákup takového zboží, jež delšího uschovávání nesnese. Nelze proto uznati, že obchodování obžalovaného bylo normálním zjevem při obchodování s dotyčným druhem potravin, naopak příčilo se potřebám reelního a solidního překupnictví, jakého nynější doby vyžadují. Důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 ř. tr. není proto dán.
Neprávem brojí zmateční stížnost též proti výroku soudu nalézacího, jímž byl stěžovatel odsouzen pro přestupek přímého předřazování dle § 7 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Je zjištěno a obžalovaný sám připouští, že ceny, jež platili nakupovači obžalovaného za máslo a vejce, činily téměř veskrze 40 K za 1 kg másla, při vajíčkách ponejvíce 1 K 20, h až 1 K 30 h za 1 kus. Než i to byly již ceny, jež nelze uznati směrodatnými, poněvadž nepovstaly způsobem správným, jsouce spíše výsledkem soustavného předřazování, proti němuž brojiti má právě zákon na mysli. Obžalovaný však požadoval a také obdržel od Emmy M-ové za 1 kg másla 46 až 47 K, za 1 vajíčko 2 K. Již ve srovnání ceny nákupní s cenou, obžalovaným požadovanou, vysvítá nepochybně zjevná přemrštěnost ceny požadované, zvláště když již zmíněné ceny nákupní nelze uznati přiměřenými z důvodu shora uvedeného. Z toho pak, že zákon činí trestnost jednání pachatelova, odvislou od požadování přemrštěné ceny a nikoli od domáhání se zisku, převyšujícího zisk občanský, vyplývá, že pro trestnost dle § 7 čís. 1 cit. zák. jest rozhodným nikoli tento subjektivní moment, nýbrž objektivní přemrštěnost požadované ceny, která je tu i tenkráte, když pachatel vzhledem k nepoměrným nákladům spokojil se pro svou osobu se ziskem menším. Výrok soudu nalézacího je proto po stránce právní bezvadný. Z těchto úvah plyne též bezpodstatnost důvodu čís. 4 § 281 tr. ř., jejž stížnost uplatňuje z té příčiny, že nalézací soud zamítl návrh obhajoby na provedení různých důkazů o tom, byl-li zisk obžalovaného přiměřený či přemrštěný. Neboť je-M rozhodnou pro posouzení věci jen výše ceny požadované a nikoli docílený zisk, týkaly se důkazní návrhy obžalovaného jen okolnosti ne- rozhodné a byly proto nalézacím soudem právem pro nezávaznost zamítnuty.
Zmateční stížnost brojí konečně i proti odsouzení pro přestupek přeplácení cen dle § 9 čís. 1 zákona čís. 568/19. Rozsudek zjišťuje, že nakupovači požadovali dříve od obžalovaného za máslo nejvýše po 42 K za 1 kg, obžalovaný však, aby hodně másla sehnal, vyzval je, by máslo hojně sháněli, že jim bude za 1 kg platiti 44 K, což také činili Pokud se stížnost odchyluje od tohoto zjištění, tvrdíc, že nakupovači ceny, jim skutečně placené, požadovali a odpírali, za ceny nižší nákup obstarávati, neprovádí tím věcně uplatňované důvody zmatečnosti, nýbrž brojí jen nepřípustně proti zjištěním soudu nalézacího. Vychází-li se ze zjištění rozsudku, nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že je splněna skutková podstata zmíněného přestupku, k níž stačí, že obžalovaný při nákupu předmětu potřeby, jež dále hodlal zciziti, přeplácel cenu prodavačem požadovanou. Byla-li i přeplacená cena 44 K dle tehdejších poměrů cenových přiměřenou a odpovídala-li cenám tehda obvyklým, je pro posouzení věci zcela nerozhodno, poněvadž § 9 cit. zákona chce zameziti veškeré zvyšování cen. Záleží pouze na tom, že obžalovaný ceny prodavači požadované z vlastního popudu a vědomě přeplatil a jen za tím cílem, by co nejvíce na sebe soustředil dotyčné zboží a takto co možná největšího zisku dociloval. Za tohoto stavu věci nepadá již na váhu případ manželů Smolových, jimž obžalovaný platil dokonce až 46 K za 1 kg, poněvadž prý měli máslo zvláště pěkné. I v tomto, případě ostatně přeplácel cenu jinak těmito prodavači požadovanou, takže ani zde námitky stížnosti neobstojí.