Čís. 478.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
V nákupu režijního uhlí přímo od zřízence, jenž režijní uhlí pobírá, nelze ještě spatřovati jednání pletichářské.
(Rozh. ze dne 11. června 1921, Kr I 84/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Chrudimi ze dne 7. prosince 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem pletich díle § 11 čís. 4 a přestupkem; dle § 7 odstavec prvý zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb.: z. a n., avšak opravil výrok rozsudku prvé stolice v ten smysl, že v jednání obžalovaného spočívá jednak skutková povaha přečinu řetězového obchodu dle § 11 čís. 4, jednak přestupek předřazování dle § 7 odstavec prvý zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti odsuzujícímu výroku pro přečin dle §11 čís. 4 zákona o lichvě — ponechávajíc nedotčeným odsuzující výrok pro přestupek predražovaní dle § 7 odstavec prvý zákona o lichvě — důvoidy zmatečnosti čís. 9 a) a 10 § 281 tr. ř. Dovozuje, že ve zjištěném jednání obžalovaného (pokoutní obchodování režijním uhlím), nelze spatřovati pletich způsobilých stupňovati ceny, poněvadž prodával následkem výhodného nákupu za ceny nižší, než byly požadovány v řádném obchodě. Odsouzením pro přestupek předřazování byla trestní činnost obžalovaného vyčerpána, neměl býti pro totéž jednání odsouzen ještě také pro přečin pletich. Stížnost sama nebrojí tedy proti výroku ohledně přestupku dle § 7 odstavec prvý zákona shora citovaného', zůstává proto výrok ten nedotčen. Nejvyšší soudí však nesdílí názoru soudu nalézacího, že v jednání obžalovaného, který kupoval od železničních zřízenců hnědé uhlí, poskytnuté jim za režijní cenu 1 K 24 h, za zvýšenou cenu 10 K za 1 q a prodával je dále se ziskem 4 K při 1 q, spočívá skutková podstata přečinu pletich dle § 11 čís. 4 zákona o lichvě. Jest pochylno, lze-li mluviti o pokoutním nakupování uhlí t. zv. režijního přímo od železničních zřízenců, neboť, jak známo, poskytuje se režijní uhlí zřízencům ve množství, jež potřebu jich domácnosti mnohdy značně převyšuje, a to právě za tím, byť i zřejmě nevysloveným účelem, aby si za ně výměnou dopomohli lehčeji k opatření potravin. Nelze tedy v nákupu režijního uhlí k sobě přímo od zřízence, jenž režijní uhlí pobírá, shledávati nic nedovoleného nebo podloudného; předpisy o obchodu uhlím se na uhlí t. zv. režijní nevztahují. Závadnost počínání obžalovaného dlužno však shledávati v tom, že obžalovaný se vsunul neužitečným způsobem mezi: výrobce, pokud se týče prodavatele a spotřebitele, a rozmnožoval jednáním svým řadu hospodářsky účelných a užitečných činitelů v přechodu uhlí z výroby do spotřeby ve své osobě a svou činností o článek hospodářsky zbytečný a spotřebitele zkracující o to, oč se činností a výdělkem jeho uhlí pro spotřebitele zdražilo. V tom spočívá podstata obchodování řetězového, jež nevyžaduje, aby měl pachatel úmysl ceny zboží zvýšiti a dokonce ne, aby jeho činností zvýšení cen skutečně nastalo. Dle zjištění nalézacího soudu jsou zde veškeré náležitosti skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu, zejména jest zjištěno, že obžalovaný k obchodování uhlím oprávněn nebyl a že jeho vsunutím se byla cena uhlí při nejmenším o 4 K při 1 q zvýšena; tím jest nejen objektivní způsobilost působiti na cenu uhlí ve směru vzestupném, nýbrž i subjektivní vědomí obžalovaného o způsobilosti té prokázáno. Jest tedy nesprávné mínění stěžovatele, že by odsouzením obžalovaného pouze pro přestupek dle § 7 odstavec prvý zákona o lichvě, vyčerpána byla zjištěná jeho trestná činnost, neboť táž naplňuje skutkové podstaty obou uvedených deliktů. Nestala se tedy obžalovanému křivda, byť i nalézací soud v jednání jeho spatřoval pletichy a nikoliv řetězový obchod.