Čís. 510.
Dřívější odsouzení pro krádež zakládají zločinnou kvalifikaci (§ 176, II. a) tr. zák.) i po té, když uplynutím doby pominuly následky odsouzení, uvedené v zákoně ze dne 15. listopadu 1867, cis. 131 ř. zák.).
(Rozh. ze dne 14. července 1921, Kг I 66/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 4. října 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §u 171, 173, 174 II. a), c), pokud se týče 175 II. а), с) a 179 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje zmatek dle §u 281 čís. 10 tr. ř., poněvadž soud nalézací, prý nesprávně, podřadil skutek stěžovatelův pod § 176 II. a) tr. zák., nechav úplně nepovšimnuto, že od potrestání stěžovatelova pro krádež, jednou pro zločin, jednou pro přestupek, uplynulo již více než 18 roků, takže následky odsouzení dávno již pominuly. Než, nehledíc k tomu, že skutek obžalovaného zůstal by i po odpadnutí kvalifikace dle §u 176 II. a) tr. zák. čtyřnásobně na zločin kvalifikován a dle §u 179 tr. zák. trestným, nerozlišuje tr. z., § 176.2.lit.atrestní zákon v §u 176 II, a) tr. zák. dle doby, kdy předchozí krádeže byly spáchány, pokud se týče tresty za. ně odpykány, a nezná promlčení následků trestu. Zákon ze dne 15. listopadu 1867 čís. 131 ř. zák., jehož se zmateční stížnost dovolává, obmezil ovšem trvání určitých, tam přesně vyznačených následků potrestání na určitou dobu, kratší než doba shora uvedená, avšak k těmto účinkům potrestání, v zákoně určitě vyznačeným, účinek z vícenásobného předchozího potrestání pro krádež dle §u 176 II a) tr. zák. nenáleží. Nemístným jest poukaz k zákonu ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., poněvadž i zde jde o promlčení určitého účinku předchozího potrestání, kteréžto ustanovení na jiné, zákonem nedotčené účinky potrestání rozšiřovati nelze. Ostatně ani tento zákon nejde tak daleko, že by předchozí potrestání pachatelovo označil vůbec bezvýznamným pro výrok o podmíněném odkladu trestu a soud bude k nim i po uplynutí lhůty druhého odstavce §u 2 míti zření, pokud mohla by míti vliv na jeho úsudek o osobnosti pachatelově ve směru prvního odstavce §u 1 cit. zák. V úvahu přijití by mohl snad ještě zákon o odčinění odsouzení ze dne 21. března 1918, č. 108 ř. zák. vzhledem ku svým účinkům dle § 3, ježto od posledního potrestání stěžovatelova více než nejdelší lhůta § 2 a 4 zák. uplynula. Než stěžovatel ani netvrdí, že by se byl dobrodiní tohoto zákona vůbec domáhal aneb že by tu bylo i jen podmínek odčinění jeho odsouzení zvláště dle druhého odstavce § 1 cit. zák. Za tohoto stavu věci nelze uznati použití kvalifikace § 176 II a) tr. z. právně pochybeným.