Čís. 335.
Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917. čís. 131 ř. zák.).
Trestu administrativnímu dle § 8 a 9 nařízení ze dne 19. února 1919, čís. 94 sb. z. a n. podléhá prosté, byt i jen kulposní, porušení zákazu prodeje, pokud se týče příkazu ohlášení. Stalo-li se vědomě a úmyslně, spadá, splněny-li další podmínky, pod pojem pletich.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1921, Kr I 641/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 3. března 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňující důvod čís. 9 a) § 281 tr. ř., jest bezdůvodna. Dovolávajíc se vládního nařízení ze dne 19. února 1919, čís. 94 sb. z. a n. a posudku znaleckého vytýká stížnost, že byl stěžovatel nepopiratelně oprávněn kůže koupiti a kup nelze prý proto pokládati za pletichy. Ježto však překročení zákazu prodeje a porušení povinnosti, ohlásiti koupi kůže komisi, ohrožuje uvedené nařízení v §§ 8 a 9 pouze administrativním trestem, nelze prý ani v prodeji pokud se týče neohlášení kůže komisi, natož v pouhém pokusu prodeje, spatřovati pletichy, trestné dle § 23 čís. 4 cís. nařízení ze dne 24, března 1917, čís, 131 ř. zák., což platilo by dle náhledu stížnosti i tehda, kdyby nebylo specielního ustanovení uvedeného nařízení. Nelze nahlédnouti, proč by jednání, jímž vědomě mají býti zmařeny předpisy, čelící proti zvyšování ceny koží, nemělo spadati pod široký pojem pletich, jenž kryje každou činnost obchodní, vybočující vzhledem ku poměrům, válkou přivoděným, z mezí legitimního obchodování. Pouhé vládní nařízení nemůže však derogovati předpisu zákona, jakému na roveň klásti sluší cís. nař. o předražování. Předpisu § 8 a 9 vládního nařízení čís. sb. z. a n. 94/19 lze rozuměti jen tak, že trestu administrativnímu podléhá prosté, byť i jen kulposní, porušení zákazu prodeje, pokud se týče příkazu ohlášení. Jakmile stane se vědomě a zúmyslně za okolností, jež vyhovují předpokladům trestního činu dle § 23 čís. 4 cís. nařízení, nastane i trestnost soudní dle tohoto předpisu. Že stížnost nepřípustně dělí činnost stěžovatelovu na dvojí období — nákup a pokus prodeje — dokazujíc ohledně každé zvlášť nezpůsobilost jako podkladu pro odsouzení pro pletichy, budiž jen mimochodem podotknuto. Záleží tudíž jen ještě na způsobilosti, by pletichami byla stupňována cena předmětu potřeby, již stížnost popírá při pouhém pokusu, natož úmyslu, zboží dále prodati. Než rozsudek zjišťuje, že jak nákup, tak pokus prodeje kůže stal se v úmyslu, docíliti obejitím platných předpisů neodůvodněného zisku, jehož by při správném postupu nemohlo býti docíleno. Tím opodstatněn jest požadavek způsobilosti, by cena zboží pletichou byla stupňována a jest lhostejno, že zůstalo jen při pokusu prodeje, jelikož tím vyloučen jest jen účinek, tedy skutečné zvýšení ceny, ne však způsobilost, účinek ten přivoditi.