Čís. 517.Zjednanou vraždu (§ 135 čís. 3 tr. zák.) páše každý, kdo k ní navádí.(Rozh. ze dne 23. července 1921, Kr I 594/21.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Julie M-ové do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. dubna 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem vraždy dle §§ 134 a 135 čís. 1 a 3 tr. zák.Důvody:Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 10 a 11 § 281 tr. ř. míní stížnost, že činnost obžalované, nevykazující prý ničeho, co by bylo lze nazvati zjednáními vraždy, neměla býti podřaděna pod ustanovení § 135 čís. 1 a 3 tr. zák., nýbrž pod sankci § 137 tr. zák., který stíhá jen činnost vzdálenější, o jakou prý tu nanejvýše jde, a v němž je stanoven trest těžkého žaláře mezi 10 a 20 roky, jenž by přicházel v úvahu. Na to dlužno však odvětiti. že pojmu zjednané vraždy odpovídá vzhledem ku znění zákona: »kdo k ní (vraždě) byl najat neb jiným způsobem od někoho pohnut«, každá vražda spáchaná z návodu a že v § 5 tr. zák. příkladmo jen uvedená činnost toho, lido zlý skutek nastrojil nebo k němu úmyslně příčinu dal (tak zv. intelektuelního původce), spadá nepochybně pod pojem zjednání. Tomu nasvědčuje zřejmá souvislost § 135 čís. 3 tr. zák. s § 119 tr. zák. z roku 1803, zejména však s dvorním dekretem ze dne 10. října 1807 sb. z. s. čís. 820, vydaným k poslednějšímu paragrafu, kde se prohlašuje každý způsob intelektuelního původovství za případ zjednané vraždy. Správnosti hořejšího názoru neodporuje nikterak ustanovení § 137 tr. zák., naopak jen ho potvrzuje; staviť tento paragraf, napomáhání k vraždě jiným, v § 5 tr. z. obsaženým, vzdálenějším způsobem na rozdíl od návodu a přímého spolupachatelství, o nichž je řeč v § 136 tr. zák. Z toho plyne, že zjednaná vražda jest vraždou spáchanou z návodu a že návod k ní dlužno tudíž pokládati za zjednání. Vůči zjištěním rozsudku nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že obžalovaná naléháním, vyzýváním, přemlouváním a vyhrůžkou, že sobě a dětem udělá smrt, pohnula (navedla) Františka T-а k tomu, by spáchal vraždu na jejím manželi, tudíž ho dle mluvy zákona k ní zjednala. Nalézací soud použil proto na jednání stěžovatelčino správně ustanoveni § 136 tr. zák. a odsoudil ji právem k trestu tam vyslovenému. Za tohoto stavu věci nemůže přicházeti v úvahu ustanovení § 9 tr. zák., ježto svádění obžalované nezůstalo bez výsledku.