Čís. 4815.

Pojem »přechováváni« ve smyslu § 24 odst. 1 zák. čís. 9/1924 není rovnocenný pojmu držby ve smyslu občanského zákona; vyžaduje, by obžalovaný sám měl radiotelefonní přístroj u sebe (by přístroj byl v dosahu jeho faktické moci používati ho).
(Rozh. ze dne 20. října 1933, Zm 1 192/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 18. ledna 1933, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek vychází z nesprávného hlediska na pojem »přechovávání« ve smyslu § 24 odst. 1 zák. čís. 9/1924 sb. z. a n., považuje jej za rovnocenný pojmu držby ve smyslu občanského zákona. Uznává obžalovaného vinným přečinem podle § 24 odst. 1 cit. zák., zjišťuje, že obžalovaný byl majitelem a držitelem radiostanice »T.« bez koncese, ač současně zjišťuje, že dotyčné radiotelefonní zařízení bylo zabaveno nikoliv u něho, nýbrž u spoluobžalovaného Ludvíka S-ého, kterého rozsudek osvobozuje. Je-li pro pojem »přechovávání« podle § 24 odst. 1 zák. rozhodnou skutečnost, že osoba fysická nebo právnická »má u sebe« radiotelefonní zařízení (§ 3 odst. 2 zák.), čímž se rozumí, že zařízení to je v dosahu její faktické moci používati ho k zachycení a poslouchání vysílaných zpráv radiotelefonních (rozh. nejv. soudu sb. čís. 3427), pak pouhá právní skutečnost vlastnictví nebo držby dotyčné osoby v poměru k zařízení tomu beze vztahu skutečného, odpovídajícího onomu pojmu »míti u sebe« v uvedeném již významu slova toho, netvoří právní znak »přechovávání« ve smyslu onoho přečinu. Podle trvalé judikatury nejvyššího soudu nevyžaduje se pro pojem »míti u sebe«, by ten, kdo radiotelefonní zařízení přechovává, byl jeho majitelem (rozh. nejv. soudu sb. čís. 2792, 3554, 4063); pojem přechovávání je širší než držba (rozh. nejv. s. sb. čís. 2436). Neobsahuje-li tudíž rozsudek vůbec žádného zjištění, že obžalovaný sám onen radiotelefonní přístroj u sebe měl, tudíž přechovával ve smyslu zákona, a že takto byl přístroj ten v dosahu jeho faktické moci, by byl jím též používán, naopak zmiňuje-li se rozsudek o zodpovídání se obžalovaného — aniž by z toho činil jakékoliv zjištění — že v době, kdy koupený přístroj byl mu z obchodu poslán, právě se stěhoval a proto jej v původním ještě obalu poslal k S-ému, by jej u sebe prozatím ponechal, pak nebylo skutkového základu pro odsuzující výrok pro přečin podle § 24 odst. 1 cit. zákona a rozsudek jeví se býti takto zmatečným podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Když proto zmateční stížnost také z těchto důvodů uplatňuje tento hmotněprávní zmatek, jest jí přisvědčiti a zrušiti rozsudek jako zmatečný, aniž třeba zabývati se dalšími výtkami. Pro nedostatek určitého zjištění povahy negativní, že stěžovatel onen přístroj u sebe neměl v uvedeném již významu slova, ač obžaloba to tvrdí, nelze ihned rozhodnouti ve věci samé a je nutno věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 4815. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 458-459.