Čís. 4819.

Byl-li obžalovaný při hlavním přelíčení a nebyl-li jen při vyhlašování rozsudku, nejde o rozsudek vydaný podle § 459 tr. ř.; v takovém případě nepřichází v úvahu § 478 tr. ř., nýbrž platí tu v příčině včasnosti ohlášení a včasnosti provedení odvolání předpisy § 466 odst. 2 a § 467 tr. ř.
(Rozh. ze dne 23. října 1933, Zm 1 791/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do usnesení krajského jako odvolacího soudu v Kutné Hoře ze dne 16. května 1933, jímž ohlášení a provedení odvolání obžalovaného z rozsudku okresního soudu v Chotěboři ze dne 18. září 1931, kterým byl uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák., bylo zamítnuto, pokud se týče odmítnuto jako opožděné, takto: Napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 466 odst. 2 a 467 tr. ř.; usnesení to se zrušuje a věc se odkazuje krajskému jako odvolacímu soudu v Kutné Hoře, by o odvolání obžalovaného po zákonu jednal.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Chotěboři ze dne 18. září 1931 byl obžalovaný uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák., jehož se dopustil tím, že spolu s jedním spolupachatelem pro svůj užitek z držení a bez přivolení A. lesní správy v lese »M.« dne 21. června 1931 odňal dva smrky v ceně 60 Kč, a byl proto odsouzen k tuhému vězení 4 dnů zostřeného 1 postem nepodmíněně. Při hlavním přelíčení. při němž došlo k vynesení rozsudku, byl sice obžalovaný s počátku přítomen a také zodpovědně vyslechnut, během průvodního řízení se však vzdálil; v hlavním přelíčení bylo pokračováno a rozsudek byl vynesen v nepřítomnosti obžalovaného. Písemné vyhotovení rozsudku bylo pak obžalovanému doručeno dne 31. října 1932. Obžalovaný ohlásil podáním ze dne 3. listopadu 1932 odvolání — bez bližšího označení, kterými body rozsudku se pokládá za stižena a které důvody neplatnosti chce uplatňovati — a takto ohlášené odvolání 11. listopadu 1932 provedl; provedení vyhovuje předpisu § 467 odst. 2 tr. ř.
Krajský soud v Kutné Hoře jako soud odvolací, předsevzav některá doplnění, vydal v sezení neveřejném usnesení ze dne 16. května 1933, jímž ohlášení odvolání zamítl a provedení odvolání odmítl jako opožděné, s tímto odůvodněním: »Rozsudek byl vyhlášen v nepřítomnosti obžalovaného, pročež mu byl doručen opis rozsudku dne 31. října 1932. Obžalovaný ohlásil sice včas odvolání, neprohlásil však v něm (t. j. v ohlášení), kterými body rozsudku se pokládá za stižena; nemůže proto soud odvolací k ohlášenému odvolání podle § 468 tr. ř. přihlížeti, poněvadž odvolání provedeno bylo teprve 11. listopadu 1932, tedy opožděně, neboť odvolací lhůta podle § 478 tr. ř. jest osmidenní ode dne doručení opisu rozsudku. Bylo proto podle § 469 tr. ř. vysloveno, jak uvedeno, provedení odvoláni odmítnuto pro opožděnost přímo odvolacím soudem, ačkoli dle § 468 posl. odst. tr. ř. měl tak již učiniti prvý soud.
Tímto usnesením odvolacího soudu byl porušen zákon. Nesprávně se odvolává usnesení na ustanovení § 478 tr. ř., ježto vůbec tu nejde o rozsudek vydaný podle § 459 tr. ř., který předpokládá, že se obžalovaný ke hlavnímu přelíčení nedostavil. V důsledku toho nepřichází § 478 tr. ř. vůbec v úvahu, nýbrž platí tu v příčině včasnosti ohlášeni a včasnosti provedení odvolání předpisy § 466, odst. 2 a § 467 tr. ř., podle nichž, obžalovaný, který při vyhlášení rozsudku nebyl přítomen, má odvolání opověděti ve 3 dnech po tom, kdy byl o něm zpraven (§ 466, odst. 2 tr. ř.), a má právo v 8 dnech po opovědi odvolání podati při okresním soudě provedení důvodů svého odvolání (odst. 1 § 467 tř. ř.). Tyto lhůty byly v tomto případě skutečně dodrženy. Bylo proto ve smyslu § 479 tr. ř., a podle § 292 tr. ř. uznati, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 4819. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 465-466.