Čís. 4890.

Do hlavní otázky musí býti pojat také zákonný znak subjektivní skutkové podstaty (úmysl směřující k usmrcení při spoluvině na vraždě).
(Rozh. ze dne 20. prosince 1933, Zm II 360/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované Julie F-ové do rozsudku krajského jako porotního soudu v Opavě ze dne 17. června 1933, jímž byli uznáni vinnými: Jan Sch. zločinem vraždy úkladné podle §§ 134, 135 čís. 1 tr. zák. a Julie F-ová zločinem vzdálené spoluviny na zločinu úkladné vraždy podle §§ 5, 134, 135 čís. 1 tr. zák., zrušil výrok porotců a rozsudek na něm spočívající, pokud se týkají této obžalované, a věc této obžalované odkázal do příštího zasedání soudu porotního při krajském soudě v Opavě k novému přelíčení a rozhodnutí.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti obžalované Julie F-ové nelze upříti důvodnost, pokud namítá, že v hlavní otázce, jíž porotci přisvědčili, schází subjektivní znak činu jí za vinu dávaného a že proto kladným zodpověděním otázky té nebyla zjištěna skutková povaha spoluviny na zločinu úkladné vraždy, uplatňujíc takto nejen zmateční důvod dle čís. 10 a), ale jasným odkazem též dle čís. 6 § 344 tr. ř. Podle znění zmíněné hlavní otázky přispěla prý stěžovatelka k úkladné vraždě, spáchané Janem Sch-em na jejím manželu Františku F-ovi tím, že mu umožnila otevřením dveří v kritické době přístup do dvora a do domu, jakož i rychlý útěk. Jednání to odpovídalo by však pojmu spoluviny a účastenství, jež by jedině přicházelo v úvahu pokud se týče usnadnění útěku — jen v tom obžalobou ovšem předpokládaném případě, že obžalovaná jednala úmyslně, ba, pokud se týče usnadnění útěku, že se s pachatelem o poskytnutou mu pak pomoc napřed srozuměla. Úmysl obžalované musel tudíž směřovati k témuž cíli jako úmysl pachatele Jana Sch-e, totiž k usmrcení Františka F-a (rozh. n. s. 3255). Tento zákonný skutkový znak, jenž jest výslovně obsažen v § 5 tr. zák., k němuž i § 137 tr. zák. poukazuje, musel vzhledem k jasnému znění § 318 tr. ř. býti pojat do hlavní otázky (srov. rozh. Löfflerova sbír. čís. 429). Stížnost má pravdu, že výrok porotců zjišťuje u obžalované Julie F-ové jen objektivní pomoc a nadržování k činu, že však z výroku není patrno, měli-li porotcové za to, že obžalovaná jednala v úmyslu, přispěti k usmrcení svého manžela. Opomenutí, o něž jde, je tím povážlivější, ježto obžalovaná důsledně se zodpovídala v ten smysl, že s usmrcením svého manžela nesouhlasila, a že i kritické noci pustila Jana Sch-e do domu v doměnce, že přichází za ní nebo že si jde pro tlumok a salám, a dvířka od zahrádky že nechala jako jindy otevřena proto, aby Sch. mohl rychleji utéci, kdyby se její muž probudil.

Citace:

Čís. 4890. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 613-614.