Čís. 4590.

I technickou stránkou podniku pověřený veřejný společník protokolované firmy odpovídá za nenáležité vedení knih po rozumu § 486 a) tr. zák., ví-li, že funkcí tou pověřený společník povinnosti v tom směru nedostál; nestačí, že působil na tohoto společníka, by dal knihy do pořádku, nestaral-li se o provedení tohoto opatření. »Nepořádně« po rozumu § 486 a) tr. zák. jsou vedeny knihy, které neumožňují přehled stavu majetku (aktiv a pasiv) ani dlužníkovi ani třetí osobě s potřebným vzděláním; vyhovuje takové vedení knih, že i třetí osoba účetnictví znalá může z nich — třebaže s průtahem — sestaviti přehled o stavu jmění; nestačí, zjedná-li si obchodník teprve dodatečně předepsaný stav knih z dokladů a zápisků jen jemu srozumitelných.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1933, Zm I 483/31.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 4. května 1931, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem nedostatečného vedení knih dlužníkem podle § 486 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Věcné námitky zmateční stížnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., v nichž se snaží dovoditi jednak, že knihy byly vedeny řádně, jednak že za případně nepořádné vedení zodpovídá jen společník K., nikoliv stěžovatel, jsou neodůvodněny. Podle § 486 a) tr. zák. jest trestný dlužník více věřitelů, který proti zákonnému závazku obchodní knihy vésti opomene, nebo je vede tak nepořádně, že neposkytují přehled o stavu jmění. »Nepořádně« ve smyslu § 486 a) tr. zák. jsou vedeny knihy, které neumožňují přehled stavu majetku — aktiv a pasiv — ani dlužníkovi samotnému ani osobě třetí, mající potřebné vzdělání; vyhovuje takové vedení knih, že i třetí osoba účetnictví znalá může z nich — z knih — byť i s průtahem sestaviti přehled o stavu jmění; nestačí však, zjedná-li si obchodník teprve dodatečně předepsaný stav knih z dokladů a zápisků jen jemu srozumitelných. Dovozuje-li zmateční stížnost, poukazujíc na výpověď svědka R-e, že by se byl majetkový stav firmy dal zjistiti »za pomoci obžalovaného« a »pokladničních dokladů i za dobu pozdější« — (ve skutečnosti udal svědek R., že by se byl snad dal zjistiti tento stav, poněvadž byly v pokladně nějaké doklady, že byly nějaké zanášky, že ale neví, byly-li tam všecky doklady) —, a dále, že se ve vyrovnávacím řízení dal zjistiti majetkový stav firmy — (zmateční stížnost sama netvrdí, že z knih firmy) — a usuzuje-li z toho, že knihy firmy byly řádně vedeny, přehlíží, že ani z těchto okolností tento závěr nevyplývá, vychází-li se z pojmu řádného vedení knih výše vyloženého, takže případná výtka neúplnosti se netýká okolností rozhodných. Pokud zmateční stížnost provádí hmotněprávní zmatek, přehlíží, že musí jej dolíčiti na základě skutkových předpokladů rozsudku, nikoliv na základě spisového materiálu, libovolně hodnoceného, jak právě činí, tvrdíc, že knihy byly řádně vedeny; neprovádí tedy tento uplatňovaný zmatek v tomto směru po zákonu a tudíž vůbec.
Pokud pak jde o povinnost vésti knihy, ukládá zákon tuto povinnost mimo jiné kupcům plného práva a obchodním společnostem (čl. 4, 5, 28 obch. zák. a §§ 7 a 9 uvoz. zák. k obch. zák. v doslovu zák. čís. 124/1898). O stěžovateli zjišťuje rozsudek, že byl se spolužalovaným K-ým veřejným společníkem protokolované firmy K. a P.; jest tedy v podstatě správný názor napadeného rozsudku, že i jeho stíhala zákonná povinnost vésti řádně obchodní knihy. Třebaže pak byl v tomto případě vedením obchodních knih pověřen K., kdežto obžalovaný obstarával technickou stránku podniku, nezbavilo toto interní rozdělení funkcí mezi veřejnými společníky stěžovatele odpovědnosti za nenáležité vedení knih, jakmile společník funkcí tou pověřený nedostál zákonné povinnosti a jakmile se o tom dověděl druhý společník — stěžovatel. Stížnost ovšem tvrdí, že obžalovaný »nařídil potřebné k docílení nápravy, jakmile zjistil nesprávné vedení knih«, a dále, že »nařídil vše, co bylo v jeho silách, jakmile zvěděl o nepořádcích v knihách« — leč tato tvrzení nejsou vzata z obsahu rozsudku, který nic takového nezjistil a neměl ani příčiny ba nemohl ani zjišťovati, poněvadž se obžalovaný tak nehájil. Při hlavním přelíčení tvrdil obžalovaný jen, že »shledal teprve v říjnu, že knihy byly v nepořádku, a že působil na K-ého, by knihy dal do pořádku, což K. slíbil.« Avšak tímto akademickým opatřením, o jehož provedení se dále nestaral, nevyhověl obžalovaný zákonem mu uložené povinnosti, pokud jde o řádné vedení knih, a jest právě v této jeho netečnosti spatřovati nedbalost, § 486 a) tr. zák. předpokládanou, za kterouž ho právem proto činí rozsudek trestně zodpovědným.

Citace:

Čís. 4590. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 30-32.