Čís. 4820.

Lesní a polní zřízenci, vzatí do přísahy pro určitý obvod pozemkový, jsou podle povahy své služby povinni a oprávněni vykonávali dozor v zásadě jen v tom obvodu, pro který byli ustanoveni; nepožívají ochrany § 68 tr. zák., jestliže — jsouce na honu na pozemcích mimo onen obvod (na nichž má jejich zaměstnavatel pronajatu honitbu) — zakročuji proti osobě, vystřelivší na svých pozemcích.
(Rozh. ze dne 24. října 1933, Zm 1 608/32.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 14. června 1932, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem podle § 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části; trestní věc proti Františku J-ovi přikázal okresnímu soudu v Chabařovicích, by jí ohledně tohoto obžalovaného v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl; zároveň uznal právem, že se obžalovaný Karel J. podle § 259 čís. 2 tr. ř. zprošťuje z obžaloby pro přestupek § 312 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že dne 15. října 1930 nedaleko V. slovy urazil hajného Václava P-e a lesního Heřmana H-a, tudíž osoby v § 68 tr. zák. jmenované, když konali svou službu.
Důvody:
Podle skutkových zjištění rozsudku pozastavil lesní Heřman H. obžalovaného Františka J-a na jeho vlastním poli, když vystřelil z lovecké pušky, a při dohadování se obou, k němuž došel též hajný Václav P. a spoluobžalovaný Karel J., urazili oba obžalovaní jmenované lesní orgány hrubě slovy, František J. mimo to Václava P-a též skutkem. Celý příběh však stal se v oblasti obce V., pro niž H. ani P. nejsou ustanoveni za orgány lesní či polní, tím méně ovšem se na tuto oblast vztahuje jejich služební přísaha. Nalézací soud, vycházeje ze skutečnosti rovněž zjištěné, že P. a H. byli vzati (P. »patrně«) do přísahy pro ochrannou službu lesní a polní pro domény Ch. a Sch., že oba byli ve stejnokroji a hajný P. měl odznak jako přísežný hajný, uznal oba obžalované vinnými přestupkem podle § 312 tr. zák., zjistiv jejich vědomí, že jmenovaní lesní zřízenci byli ve všeobecném výkonu své služby.
Nalézací soud vychází tu však z mylného právního, hlediska. Objektivní skutková podstata přestupku podle § 312 tr. zák. předpokládá výkon nějakého příkazu vrchnostenského při konání úřadu nebo služby v § 68 tr. zák. jmenovaných. Lesní a polní zřízenci, vzatí do přísahy pro určitý obvod pozemkový, jsou podle povahy své služby povinni a oprávněni vykonávati dozor v zásadě jen v tom obvodu, pro který byli ustanoveni. Byli-li však P. a H. přítomni podle rozsudkových zjištění na honu koroptví na pozemcích, které nepatří do obvodu jejich služebního dohledu a ochrany, patrně jen z toho důvodu, že jejich zaměstnavatel, majitel domény Ch. a Sch., pro niž jsou ustanoveni, je současně nájemcem honitby na pozemcích v-ských). pro něž ustanoveni nejsou, pak tato jejich prostá účast na honě nemá vůbec povahu služební a jejich pozastavení Františka J-a, byť i vystřelil na svých pozemcích, nebylo výkonem příkazu vrchnostenské osoby v § 68 tr. zák. jmenované (výkonem jejich služby). Je sice pravda, že zákon neobmezuje za všech okolností výkon služby přísežných lesních a polních orgánů jen na okrsek jejich působnosti a jsou myslitelný určité výjimky z uvedené zásady; zákrok obou v souzeném případě neměl však ráz kontinuity jejich služebního výkonu, jak ji má na mysli na př. rozhodnutí nejvyššího soudu sb. čís. 4116, ani nejednalo se o stíhání osob podezřelých z trestného činu spáchaného na území jimi chráněném, nebo zamýšlejících tam právě trestného činu se dopustiti (rozh. n. s. sb. č. 3264, 4264). Nalézací soud, podřadiv zjištěnou činnost obžalovaných pod skutkovou podstatu přestupku dle § 312 tr. zák., mylně vyložil právní pojem osoby v § 68 tr. zák. jmenované. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti, uplatňující tuto hmotněprávní vadnost a zrušiti rozsudek jako zmatečný podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Na základě skutečností prvým soudem zjištěných bylo podle § 288 čís. 3 tr. ř. vynésti rozsudek osvobozující, pokud jde o přestupek podle § 312 tr. zák., jehož se prý dopustil obžalovaný Karel J. slovy. Obžalovaného Františka J-a obžaloba viní z přestupku podle § 312 tr. zák. spáchaného nejen slovy, ale též skutkem. Prvý soud v tom směru zjistil, že obžalovaný František J. udeřil Václava P-e topůrkem přes nadloktí, takže P. utrpěl tím červenou skvrnu na nadloktí a druhý den sotva mohl rukou pohybovati. Ježto nalézací soud, posuzuje věc výhradně s hlediska § 312 tr. zák., nezjistil skutečnosti, které při správném použití zákona s hlediska § 411 tr. zák. měly býti základem nálezu, bylo podle § 288 čís. 3 tr. ř. věc přikázati nyní příslušnému okresnímu soudu v Chabařovacích, by vykonal nové přelíčení a učinil nové rozhodnutí v příčině přestupku podle § 411 tr. zák., který podle obžaloby spáchal obžalovaný František J. poškozením na těle Václava P-e.

Citace:

č. 4820. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 466-468.