Čís. 4872.

Jde o zločin přípravy úkladů o republiku podle § 2, nikoliv jen o přečin § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep., přistoupil-li kdo za člena úderného oddílu (Sturmabteilung) říšskoněmecké národně-socialistické strany dělnické a jeho činnosti se súčastnil, věda, že programem strany je sloučení všech Němců kdekoliv obývajících v jednu říši, a že úderné oddíly jsou cvičeny za tím účelem, by v případě provádění tohoto programu mohly obsaditi cizí území, tedy též území Československé republiky.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1933, Zm 1 673/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. července 1933, pokud Josef G., byv obžalován pro zločin přípravy úkladů o republiky podle § 2 zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. byl uznán vinným toliko přečinem sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 téhož zákona, zrušil napadený rozsudek a obžalovaného Josefa G-a uznal vinným zločinem přípravy úkladů o republiku podle § 2 al. 1 zák. na ochr. rep. ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že v dubnu a květnu 1933 v K. v Německu přistoupil jako člen k údernému oddílu (Sturmabteilung) říšsko-německé národně-socialistické strany dělnické, jeho činnosti se súčastnil a takto se s ním spolčil k úkladům o republiku.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství právem vytýká napadenému rozsudku zmatečnost čís. 10 § 281 tr. ř. proto, že nalézací soud po právní stránce pochybil, shledav ve zjištěném jednání obžalovaného skutkovou podstatu jen přečinu podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. a nikoli zločinu podle § 2 téhož zákona.
Rozsudek zjistil skutkově — a z těchto zjištění nutno vycházeti ve zrušovacím řízení (§ 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř.), poněvadž nejsou dotčena formálními výtkami veřejného obžalobce a obžalovaný nepodal zmateční stížnost —, že obžalovaný přistoupil jak ku říšsko-německé národně-socialistické straně dělnické, tak i do jejího úderného oddílu a že se súčastnil některých jeho podniků, že programem národně-socialistické strany dělnické v Německu je sloučení všech Němců kdekoliv obývajících v jednu říši a že úderné oddíly jsou cvičeny za tím účelem, aby v případě provádění tohoto programu mohly obsaditi cizí území, tedy též území Čsl. republiky. Tím je však zijštěna činnost obžalovaného, která odpovídá po objektivní stránce zákonným znakům trestného skutku spolčení se k úkladům a republiku, jež se mají státi pokusem o násilné přivtělení části území republiky cizímu státu (§ 2 al. 1 zák. na ochr. rep.). Zjišťuje-li rozsudek zároveň po stránce subjektivní, že obžalovaný dobře zná a je obeznámen s programem německé strany národně-socialistické i s účelem a cílem úderného oddílu, jak jej byl dříve zjistil, že obžalovaný přes to k této organisaci se dal a súčastnil se její činnosti, ač věděl, že je nepřátelskou Čsl. státu, zjišťuje tím vše, co pro trestný skutek přípravy úkladů dle § 2 al. 1 zák. na ochr. rep. je předpokladem zlého úmyslu podle § 1 tr. zák. Obě pro zlý úmysl nezbytné složky duševní činnosti obžalovaného jsou takto zachyceny a jejich funkce zjištěna: složka seznávací, představa, že tu jsou skutečnosti znamenající objektivní znaky trestného skutku, spolčení se k úkladu o republiku násilným odtržením části území a přivtělením jeho cizímu státu, i složka volní, t. j. rozhodnutí se obžalovaného k trestnému skutku, spolčiti se s tímto činitelem připravujícím úklady republice, a tudíž též ku provedení onoho zla (přípravy úkladů). Slovy »dal se k této organisaci a její činnosti se súčastnil, ač věděl, že je Čsl. státu nepřátelskou«, vyjadřuje rozsudek nepokrytě, když vědomí obžalovaného o způsobu tohoto nepřátelství organisace bylo před tím již zjištěno, že představa zla, trestného skutku, jež vzchází z jeho rozhodnutí, neměla zrážlivého vlivu na trestné rozhodnutí se obžalovaného (srov. rozh. n. s. sb. čís. 4068).
Neshledal-li nalézací soud při tomto stavu skutkových svých zjištění v činu obžalovaného podstatu zločinu § 2 zák. na ochr. rep. z důvodu, že ono jednání nevykazuje dosud známek, že by přípravné jednání k tomuto trestnému skutku úkladů dosáhlo toho stadia a zločinný úmysl se projevil takovým způsobem, aby možnost výsledků se přiblížila a byla ohrožena bezpečnost státu v určitém směru, požaduje pro náplň skutkové podstaty zločinu příprav úkladů daleko více, než co zákon vyžaduje. Ten stíhá přípravné jednání, směřující k úkladům o republiku, jakmile se projevilo způsobem v § 2 al. 1—4 uvedeným, a tím je v zákoně samém vyjádřeno, že zákonodárce právě v tomto způsobu přípravných činů shledává již ohrožení zájmů republiky, bezpečnosti státu. Jak zrušovací soud vyslovil již v nál. čís. 2952, 4297 a 4660 sb. n. s., skutková podstata zločinu podle § 2 zák. na ochr. rep. nepředpokládá, že by musily následky (úklady o republiku a ohrožení bezpečnosti státu) nastati ihned po činu (přípravách dle § 2) v rozsahu pro každého hned patrném, nýbrž stačí, když jednání je způsobilé, přivoditi možnost výsledku (to jest úkladného podniku i pozvolna a v budoucnu a ohroziti tak bezpečnost státu, a vypadají z dosahu § 2 tohoto zákona jen přípravy takové, jež jsou k dosažení protiprávního cíle vždy a za všech okolností (vůbec) nezpůsobilé. O tom však podle toho, co zjištěno napadeným rozsudkem, nelze mluviti v souzeném případě, a to tím méně, ano přiblížení se k výsledku nelze tu posuzovati jen podle toho, co v tomto směru podnikl sám obžalovaný, nýbrž nutno zároveň hleděti k činnosti celé organisace, s níž se obžalovaný spolčil, jsa si vědom jejích cílů. Poněvadž tudíž nalézací soud vlastní svoje skutková zjištění posoudil způsobem právně mylným, podřadiv skutek obžalovaného pod předpis § 17 al. 1 zák. na ochr. rep., bylo vyhověti zmateční stížnosti a zrušiti rozsudek jako zmatečný podle čís. 10 § 281 tr. ř., aniž bylo třeba se obírati formálními výtkami stížnosti podle čís. 5 § 281 tr. ř. Jelikož pak zjištěné jednání obžalovaného při správném výkladu a použití zákona naplňuje jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce skutkovou podstatu zločinu přípravy úkladů o republiku podle § 2 al. 1 zák. na ochr. rep., bylo podle § 288 odst. 2 č. 3 tr. ř. ve věci samé rozhodnouti tak, že se obžalovaný uznává vinným tímto zločinem. Tomu není na překážku okolnost, že obžaloba zněla na zločin podle § 2 al. 2 zák. na ochr. rep., neboť tím není nikterak dotčena totožnost inkriminovaného a souzeného skutku.

Citace:

č. 4872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 580-582.