(Rozh. ze dne 2. února 1933, Zm II 281/32.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 20. května 1932, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 10, správně čís. 9 a) § 281 tr. ř. dovozuje stížnost, že souzený skutek není trestným činem, protože kupní cena, do jejíhož úplného zaplacení bylo prodateli vyhrazeno vlastnické právo ku prodané krávě, byla již úplně zaplacena tím, že kupitelé vyhotovili a odevzdali prodateli na částku kupní ceny zbývající po částečném hotovém zaplacení směnku, jež byla prodateli proplacena okresní záložnou v K., která postupem směnky vstoupila do směnečných práv prodatele, nikoli však i do jeho vlastnických práv ke krávě; kromě toho patřila pojistná částka 1912 Kč 60 h — jejíž zpronevěra dává se kupitelům za vinu vedle zpronevěry částky 1448 Kč, již kupitelé docílili prodejem krávy řezníkovi — kupitelům, protože oni byli pojistníky a nikoliv prodatel. Vývody stížnosti není sice dolíčena beztrestnost souzeného skutku po zákonu, protože podkladem úvah dokazujících právní mylnost rozsudku mohou býti jen skutečnosti zjištěné rozsudkem prvé stolice (§ 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř.) a napadený rozsudek nezjišťuje ani proplacení směnky záložnou, ani že pojistníky byli kupitelé — obžalovaní. Avšak opakovanými vývody poukazuje stížnost zřetelně k námitce, že nejsou v napadeném rozsudku zjištěny všechny skutečnosti, jichž jest třeba při správném výkladu k opodstatnění závěru, že šlo ve výtěžku obžalovanými za krávu docíleném a v pojistné částce jimi za krávu přijaté o věc svěřenou přes to, že byla již v době koupě část kupní cena zapravena hotově a na zbytek dána směnka. V tom smyslu (v této úpravě) jest námitka důvodná. Směnka vydaná kupitelem z příčiny kupní smlouvy na celou kupní cenu nebo na její část, najmě na část kupní ceny, zbývající po hotové splátce, může sice býti platidlem, takže odevzdáním jí prodateli je kupní cena zapravena, pohledávka prodatele z kupní smlouvy zaniká a na místo této pohledávky vstupuje pohledávka ze směnky. Směnka onoho původu může však býti také jen prostředkem k zabezpečení pohledávky vzešlé prodateli z kupní smlouvy, najmě prostředkem, by prodatel mohl pohledávku uplatniti a na kupiteli vymáhati ve směnečném řízení, tudíž rychleji, než by se dalo uplatniti a vymoci v řízení obyčejném, jakož i prostředkem, by si eskomptem směnky opatřil ihned co kupitel zapraví teprve později, ovšem opatřil to jen jako zálohu, protože je z důvodu eskomptu směnky povinen v případě liknavosti kupitele směnku vyplatiti čili, co jako směnečnou valutu obdržel, vrátiti. V případech tohoto druhu trvá pohledávka z kupní ceny přes vystavení směnky dále a kupní cena je kupitelem zaplacena teprve tím, že kupitel složí valutu směnky u jejího držitele; do té doby zůstává v případech takového rázu výhrada vlastnického práva účinnou přes odevzdání směnky. Určení, zda tu je první či druhá eventualita, je věcí výkladu dotčeného ujednání stran a přísluší proto jako skutkové zjišťování soudu nalézacímu, jemuž je přihlíželi nejen k tomu, co stranami výslovně ujednáno, nýbrž i.k tomu, k čemu směřovala vůle prodatele a kupitele podle okolností souběžných. Najmě může v souzené trestní věci údaj svědka K-a opakovaný v rozsudku býti poukazem, že v dotčené směnce nešlo o platidlo, nýbrž jen o plnění na místě placení.
Případnou zkázu nebo znehodnocení věci prodané a kupiteli odevzdané pak nese v případech výhrady vlastnictví až do zaplacení kupní ceny prodatel (srovnej § 1311 obč. zák. a rozh. čís. 853 sb. n. s. civ.). Arciť mohou i z toho plynoucí zájmy prodatele na prodané věci býti ve prospěch (na účet) prodatele pojištěny kupitelem, jenž může však pojistili také jen své zájmy nebo třeba věc na svůj účet (srovnej nález čís. 8462 sb. n. s. civ.). Pojistná částka, již obžalovaní obdrželi a sobě ponechali, mohla by býti jako věc vstoupivší na místo krávy, jež byla až do zaplacení kupní ceny, tudíž i v době nahodilého znehodnocení (onemocnění) vlastnictvím prodatele, předmětem výhrady vlastnického práva prodatelova a věcí kupitelům svěřenou jen, kdyby bylo pojištění uzavřeno a to ve vlastní prospěch (na vlastní účet) prodatelem, nebo kdyby bylo ujednáno, že kupitelé krávu pojistí a že, kdyby nastal pojistný případ dříve než bude kupní cena úplně zaplacena, připadne pojistný peníz prodateli, na jehož účet pak byla kráva kupiteli pojištěna. Skutečnosti, jichž by bylo podle těchto úvah třeba k opodstatnění závěru, že šlo ve výtěžku a v pojistné částce o věci stižené výhradou vlastnického práva prodatelova a tím o věci svěřené, nejsou napadeným rozsudkem zjištěny ani po stránce objektivní, tím méně je jím zjištěno vědomí obžalovaných o nich. Kladný výrok o vině stěžovatelů je tudíž po případě výsledkem nesprávného použití zákona. Bylo proto rozsudek zrušiti z důvodu čís. 9 a) § 281 tr. ř. jako zmatečný již v zasedání neveřejném za předpokladů § 5 trest. nov., a věc vrátiti soudu prvé stolice k opětnému jednání a rozhodnutí. Soudu prvé stolice se připomíná, že bude na něm zjistiti přesněji než se stalo ve zrušeném rozsudku i, který z obou obžalovaných krávu koupil, kupní cenu a pojistnou částku přijal a sobě ponechal anebo spotřeboval, nedojde-li, což rovněž není v napadeném rozsudku projeveno, k řádně opodstatněnému předpokladu spolupachatelství obou obžalovaných; podrobnějšího zjištění vyžadují i otázky, souvisící s okolností směny krav a s případným ručením prodatele záložně z důvodu eskomptu směnky obžalovaných.

Citace:

č. 4612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 81-83.