Čís. 4714.

Překvalifikoval-li soud při použiti mimořádného zmírňovacího práva trestný čin, kvalifikovaný zákonem jako zločin, se zřetelem na ustan. § 20 tr. zák. na přečin, jest použíti zákonných ustanoveni, platných pro přečiny, i co do trvání vedlejších trestů.
(Rozh. ze dne 10. května 1933, Zm 4 311/33, 312/33.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti A. K. a spol. pro zločin krádeže, na základě veřejného líčení o opravných prostředcích pro zachování právní jednotnosti, podaných generální prokuraturou, vynesl tento rozsudek: Opravným prostředkům pro zachování právní jednotnosti, podaným generální prokuraturou podle § 441 tr. ř., se vyhovuje a vyslovuje se, že pravoplatným rozsudkem vrchního soudu v Košicích ze dne 23. prosince 1932 č. j. To 7 722/32-57 byl porušen zákon, pokud jím byli obžalovaní F. Š. a L. B. odsouzeni k vedlejším trestům ztráty úřadu na 5 roků a ztráty volebního práva do obcí na 3 roky, v ustanovení § 57 odst. 2 tr. zák. a § 3 čís. 3 zák. čís. 75/1919 Sb. z. a n. Zároveň se rozsudek vrchního soudu zrušuje podle posledního odstavce § 422 tr. ř. z důvodu zmatečnosti podle § 385 čís. 2 tr. ř. co do doby vedlejších trestů obžalovaných F. Š. a L. B. a doba trestu ztráty úřadu se určuje třemi roky a ztráty volebního práva do obcí jedním rokem. Z důvodů:
Rozsudkem krajského soudu v B. ze dne 18. října 1932 byli obžalovaní F. Š. a L. B. uznáni vinnými mnohonásobným zločinem krádeže podle §§ 70, 333, 336 čís. 4 a 337 tr. z. a odsouzeni podle § 49-1/1 tr. nov.: F. Š. k šesti měsícům žaláře a L. B. k sedmi měsícům žaláře, oba pak podle § 341 tr. zák. k ztrátě úřadu na 5 roků a podle § 3 čís. 3 zák. č. 75/1919 k ztrátě volebního práva do obcí na 3 roky. Vrchní soud v K. jednaje o odvoláních obou obžalovaných a změniv rozsudkem ze dne 23. prosince 1932 kvalifikaci trestného činu obžalovaných na jednonásobný pokračující zločin krádeže podle §§ 70, 333, 336 čís. 4 tr. zák., vyměřil oběma obžalovaným znovu trest, a to podle § 49-1/1 tr. nov. s použitím § 92 tr. zák. vězením v trvání 4 měsíců a kvalifikoval proto jejich trestný čin se zřetelem k ustanovení § 20 tr. zák. jako přečin, potvrdil však rozsudek prvého soudu ohledně vedlejších trestů ztráty úřadu a volebního práva do obcí. Proti tomuto rozsudku vrchního soudu nebyl ve prospěch obžalovaných F. Š, a L. B. podán opravný prostředek a stal se tudíž ohledně těchto obžalovaných pravoplatným.
Podle § 57 odst. 1 tr. zák. stanoví soud, jak dlouho má trvati ztráta úřadu: podle § 57 odst. 2 tr. zák, může pak býti tato doba určena pří přečinech jedním až třemi roky, při zločinech třemi až pěti roky. Podle ustanovení § 3 čís. 3 zák. čís. 75/1919 Sb. z. a n. (ve znění zákonů čís. 163/1920 a 253/1922) pomíjí ztráta práva volebního do obcí, pokud podle platných ustanovení nepomíjí dříve, u zločinů po třech letech, u přečinů a přestupků po jednom roce od ukončení trestu. Podle stálé soudní praxe v takových případech, kdy následkem použití § 92 tr. zák. a vyměření trestu druhem vězení trestný čin, kvalifikovaný zákonem jako zločin, byl překvalifikován na přečin, třeba co do trvání vedlejších trestů zákonem stanovených použiti zákonných ustanovení platných pro přečiny, neboť ustanovení § 57 odst. 2 tr. z. a § 3 čís. 3 zák. čís. 75/1919 Sb. z. a n. obsahují ustanovení všeobecného rázu a neurčují dobu vedlejších trestů podle povahy trestných činů, nýbrž výlučně podle jejich označení a v souvislosti s druhem a trváním hlavního trestu na svobodě. Pokud tudíž rozsudek vrchního soudu u obžalovaných F. Š. a L. B. při kvalifikaci jejich trestného činu za přečin uznal na ztrátu úřadu na 5 roků a na ztrátu volebního práva do obcí na 3 roky, porušil zákon v ustanovení § 57 odst. 2 tr. zák. a § 3 čís. 3 zák. č. 75/1919 Sb. z. a n. Bylo tudíž vyhověti opravnému prostředku pro zachování právní jed¬ notnosti, podanému generální prokuraturou podle § 441 tr. ř. a uplatňujícímu zmíněné porušení zákona. Poněvadž pak byli obžalovaní porušením zákona odsouzeni přísněji, než by to bylo možno při jeho správném použití, byl podle analogie posledního odstavce § 442 tr. ř. závadný výrok zrušen a uznáno právem, jak ve výrokové části jest uvedeno.

Citace:

č. 4714. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 278-279.