Čís. 4808.

Zločin podle § 132 3 tr. zák. je dokonán, když se svedení podařilo, t. j. když pachatel osobu nacházející se k němu v poměru § 132 tr. zák. přiměl k tomu, aby nějaký smilný čin spáchala nebo strpěla. Byl-li smilný útok odvrácen (ona osoba jej netrpěla), lze pachateli přičítati jen pokus.
(Rozh. ze dne 12. října 1933, Zm 2 95/32.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 28. prosince 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 3 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek zmatkem čís. 9 a), správně 10 § 281 tr. ř. proto, že obžalovaný byl odsouzen pro dokonaný zločin podle § 132 tr. zák., kdežto při správném pojímání zákona měl prý býti odsouzen jen pro nedokonané svádění ke smilstvu podle §§ 8, 132 tr. zák. Stížnost jest odůvodněna. Zločin podle § 132 tr. zák. jest dokonán, když se svedení podařilo, t. j. když pachatel osobu nacházející se k němu v poměru § 132 tr. zák. přiměl k tomu, by nějaký smilný čin spáchala nebo strpěla. Byl-li smilný útok odvrácen, lze pachateli přičítati jen pokus (rozh. nejv. s. 1590; Finger 2. 1914, str. 759).
Nalézací soud zjistil, že obžalovaný 17letou Štěpánku H-ovou hned při přijetí do služby upozorňoval, že nesmí spát s chlapci, ale jenom s ním (»pantátou«), dále že ji — jednou — popleskal po zadnici a chytil za prsa, pak že ve velkonoční neděli ji táhl z kuchyně do jizby a lákal k souloži, slibuje jí za to 100 Kč, že jí tehdy zvedal sukně, že H-ová se bránila, že však obžalovaný ji pustil teprve, když mu pohrozila, že to řekne tatínkovi, a že když jí podával peníze, ji znovu táhl do jizby, ona se mu ale vytrhla a utekla, že pak v noci — jednou — klepal jí na dveře komůrky, konečně že jednou na poli vedl s H-ovou »koketní« rozhovor, aby prý ho poprosila, by s ní šel na komoru, aby se ulevilo jemu i jí, a že když ho odbyla, že nepůjde, ji chlácholil, že se jí nic nestane, že má pilulky. Z toho je patrno, že H-ová k souloži svedena nebyla. Smilným činem ovšem není jen soulož, nýbrž je jí jakékoliv jednání, jímž se projevuje podrážděnost pohlavního pudu pachatelova nebo se dráždí pohlavní pud jiné osoby, příčí-li se slušnosti, již požaduje mrav ve věcech pohlavního života (rozh. n. s. 1673). S tohoto hlediska šlo vzhledem k uvedenému nejen o to, že se H-ová nedala svésti k souloži, nýbrž dále také o to, snášela-li čili nic popleskání po zadnici, hlavně ale chycení jí za prsa a zvednutí jí sukně obžalovaným. V rozsudku praví se, že šlo o nezdařené smilnění a že H-ová si nedala líbiti smilné dotěrnosti chlípného pantáty. Netrpěla-li ani oněch uvedených útoků obžalovaného, zračících se již o sobě jako smilné činy po rozumu § 132 tr. zák., i nehledě k jejich dalšímu účelu, přiměti H-ovou k souloži, takže svádění obžalovaného ke smilstvu zůstalo vlastně veskrze nezdařeným, nebyl zločin podle § 132 tr. zák. ani z části dokonán. Poněvadž však není jasně patrno, vztahuje-li soud hořejší obraty o nezdařenosti svádění H-ové skutečně ke všem smilným útokům obžalovaného, či míní-li snad jimi jen naznačili, že se nezdařil pokus obžalovaného svésti H-ovou k souloži, zejména když se v rozsudku praví, že obžalovaný pak H-ovou propustil ze služby, protože »mu nebyla po vůli«, bylo věc vrátiti prvé stolici k novému projednání a rozhodnutí a to za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 ihned při neveřejné poradě. Na nalézacím soudě bude, by spolehlivě zjistil a v rozsudku jasně vyřkl, snášela-li H-ová vůbec některé smilné dotěrnosti obžalovaného, na čemž pak bude záviseti zodpovědění právní otázky, jde-li u obžalovaného o čin jen nedokonaný či alespoň z části dokonaný a zabýval se vůbec všemi náležitostmi zažalovaného činu po stránce skutkové i právní.

Citace:

č. 4808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 447-449.