Čís. 180 dis.

Zlehčení cti a vážnosti stavu, provedl-li advokát proti advokátu exekuci pro nepatrnou útratovou pohledávku, aniž ho dříve vyzval k zaplacení.
(Rozh. ze dne 23. října 1933, Ds I 20/33.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl v neveřejném sedění odvolání obviněného z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 23. února 1933, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Obviněný odůvodňuje odvolání z výroku o vině především poukazem k tomu, že Dr. Z. byl na platební povinnost upozorněn dvakráte: dotazem ohledně kompensace a zasláním celé jemu příslušející částky bez odečtení 22 Kč, které měl Dr. Z. platiti mandantce obviněného; třetího upozornění, snad upomínacím dopisem nebylo prý třeba. Poněvadž však šlo o nepatrnou částku, Dr. T. věděl, že Dr. Z. je zámožný, a neměl opory pro domnění, že Dr. Z. snad odepírá placení, usoudila kárná rada právem, že bylo příkazem koleginálního ohledu, by obviněný kolegu upozornil (nikoliv tedy upomenul), že částka nebyla zaplacena. Obviněný při dostatečné kolegiální pozornosti, ku které je povinen v takovém případě v zájmu vážnosti svého stavu a jeho ochrany před zlehčením, jež z exekučních kroků pro nepatrnou pohledávku proti příslušníku stavu advokátního hrozilo celému stavu, měl si uvědomiti před podáním exekučního návrhu, že provedením exekuce v tak malicherném případě může čest a vážnost celého stavu utrpěti újmu; tuto zvláštní stavovskou povinnost má i při právních krocích jinak zákonu odpovídajících, zejména když neměl důvodu vysvětliti si neplacení nepatrného dluhu zámožným Dr. Z-em jinak než z důvodů nějakého opomenutí a pod. Jsou proto bezdůvodné i další poukazy odvolání na oprávnění odvolatelovo vésti exekuci, které požadavkem postupu, chránícího čest a vážnost stavu není nikterak popřeno. Pro další námitku, že by se tím lhůta ku placení prodlužovala na týdny, není podkladu, kdyžtě se zavinění spatřuje v opomenutí pouhého upozornění kolegy, které by jistě bylo bez jakéhokoliv prodloužení lhůty postačilo při zjištěných poměrech Dr. Z-a, o nichž obviněný podle přesvědčení kárné rady věděl. Se zřetelem k nim je bezpředmětným poukaz odvolatelův na nepřístojnost jednání Dr. Z-a, že včas neplatil. Poněvadž došlo k exekučním úkonům u soudu, je bezpodstatná i konečná námitka, že se věc odehrála mezi advokáty. Předpoklady pro kárný přečin zlehčení cti a vážnosti stavu byly tudíž kárnou radou přijaty právem a odvolání z výroku o vině je bezdůvodné.

Citace:

Čís. 180 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 636-637.