Čís. 4665.

»Veřejnou« listinou ve smyslu trestního práva je listina vydaná buď veřejným úřadem v oboru jeho působnosti, aneb osobou požívající veřejné důvěry v oboru její činnosti.
Poštovní doručenka je veřejnou listinou toliko v části pocházející od poštovního úřadu; v ostatním obsahu je listinou soukromou.
(Rozh. ze dne 18. března 1933, Zm 4 63/33.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti J. N., obžalovanému ze zločinu padělání veřejné listiny a úřední zpronevěry, na základě veřejného líčení o zmateční stížnosti vrchního prokurátora vynesl rozsudek, jímž zrušil z důvodu zmatečnosti podle čís. 1 b) § 385 tr. ř. z úřední moci rozsudky obou soudů nižších stolic co do kvalifikace trestného činu. uvedeného pod čís. 1 rozsudku soudu prvé stolice, jako zločinu padělání veřejné listiny podle §§ 391, 393 tr. zák. a kvalifikoval tento trestný čin jako přečin padělání soukromé listiny podle § 401 a odst. 1 § 402 tr. zák. V důsledku změny kvalifikace byl obžalovanému vyměřen nový trest.
Z důvodů:
Při přezkoumání věci z úřední moci přesvědčil se nejvyšší soud, že rozsudky obou soudů nižších stolic jsou zmatečné co do kvalifikace trestného činu uvedeného pod čís. 1. rozsudku prvé stolice a kvalifikovaného jako zločin padělání veřejné listiny podle § 391, 395 tr. zák. Tohoto zločinu dopustil se obžalovaný podle zjištění nižších soudů tím, že dne 13. září 1929 ve V. jakožto poštovní zřízenec, jemuž bylo mezi jiným svěřeno doručování doporučených dopisů, učinil, anebo nechal učiniti u položky 149 listovní doručovací karty poštovního úřadu ve V. z 12. září 1929 tři knížky jako znamení adresátky I. P., připsav anebo nechav připsati v rubrice příjemce jméno P. A. hejet Š. M., aniž této adresátce dopis č. 6671, došlý jí z Ameriky, doručil a takto zfalšovanou listovní doručovací kartku vrátil poštovnímu úřadu jako doklad, že veškeré doporučené zásilky řádně doručil, ač to pravda nebyla.
Ve smyslu trestního zákona jest považovati za veřejnou listinu tu, kterou vystavil veřejný úřad v oboru působnosti anebo kterou vystavila osoba požívající veřejné důvěry v oboru své činnosti. Z tohoto pojmu plyne, že jen ta část listiny má se považovati za veřejnou, v níž úřad aneb osoba veřejné důvěry něco nařizuje, prohlašuje, zjišťuje nebo potvrzuje. Jsou-li však ve veřejné listině i takové části, které nepocházejí od veřejného úřadu aneb od osoby veřejné důvěry a u nichž úřad anebo tato osoba při vzniku této další části v oboru své působnosti neúčinkují, tato další část nespadá pod pojem veřejné listiny, nýbrž má se považovati za listinu soukromou. Poštovní doručenky jsou jen z části veřejnými listinami, totiž v té části, která pochází od poštovního úřadu. Kromě toho však je jejich částkou potvrzení strany, že poštovní zásilku obdržela. Toto potvrzení má podepsati strana sama a nikoliv úředník. V této části poštovní doručenky nejsou veřejnými listinami, poněvadž úřad ani nepodpisuje strany, ani nespoluúčinkuje při podepsání, neboť nepotvrzuje, že by podpis byl pravý. Když proto obžalovaný podepsal jméno strany na poštovní doručence a nepotvrdil nic jménem úřadu v oboru jeho působnosti, nelze jeho čin podřaditi ustanovení §§ 391, 393 tr. zák. jako zločin padělání veřejné listiny. Podpis obžalovaného v záhlaví listovní doručovací kartky u rubriky doručovatel neznamená nic jiného, než co tato rubrika sama praví, že totiž obžalovaný byl doručovatelem níže jmenovaných zásilek, neznamená však, že by obžalovaný potvrzoval pravost podpisů příjemců zásilek. Když tedy obžalovaný podepsal, aneb dal podepsati jméno strany na poštovní doručence a nepotvrdil nic jménem úřadu v oboru jeho působnosti, omezovala se jeho činnost jen na padělání podpisu strany a na předložení takto padělané doručenky poštovnímu úřadu na důkaz, že doručovací povinnost splnil a že tím zaniklo právo strany žádati u poštovního úřadu o vydání zásilky, a měl býti proto jeho čin kvalifikován podle §§ 401 a 402 tr. zák. Poněvadž právo strany na vydání doporučeného dopisu podle příslušných předpisů nepřesahuje cenu 2 000 Kč, kvalifikuje se čin obžalovaného jako přečin padělání soukromé listiny podle § 401 a odst. 1 § 402 tr. zák. Pokud tedy nižší soudy čin uvedený v rozsudku prvého soudu pod čís. 1 kvalifikovaly jako zločin padělání veřejné listiny podle §§ 391, 393 tr. zák., jsou rozsudky zmatečné z důvodu zmatečnosti podle čís. 1 b) § 385 tr. ř., kteréhož zmatku jest dbáti z úřední moci, neboť je v neprospěch obžalovaného. Proto postupoval nejvyšší soud z úřední moci ve smyslu odstavce 1. § 33 por. nov., zrušil mylnou kvalifikaci činu a kvalifikoval jej správně jako přečin padělání soukromé listiny podle §§ 401 a odst. 1 § 402 tr. zák.

Citace:

č. 4665. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 191-193.