Čís. 4789.

Přečinu podle§ 486 čís. 2 tr zák. nelze se dopustiti opomenutím návrhu na zahájení vyrovnacího řízení (úpadku), je-li vyrovnací řízení již v běhu; předsevzal-li však úpadce v této době některý z positivních činů v onom ustanovení zákona uvedených, mohlo by jíti o přečin § 486 čís. 2 tr. zák., avšak jen, kdyby šlo o čin podle vyrovnacího řádu nedovolený.
Přečinem podle § 486 čís. 2 tr. zák., spáchaným po skončení vyrovnání (splnění závazků z něho plynoucích), může býti úpadce uznán vinným jen, stal-li se znovu neschopným platiti a poškodil-li — věda o této své nově nastalé neschopnosti — z nedbalosti své věřitele nebo jejich část způsobem v § 486 čís. 2 tr. zák. uvedeným.
(Rozh. ze dne 22. září 1933, Zm 1 410/32.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 15. dubna 1932, pokud jím byl stěžovatel vinným uznán přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 1 a 2 tr. zák., zrušil však rozsudek podle § 290 tr. ř. v odsuzující části z úřední moci jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Podle rozsudkového výroku spáchal obžalovaný přečin podle § 486 čís. 2 tr. zák. způsobem tam (ve výroku) uvedeným jednak v době do konce ledna 1927, t. j. patrně do doby, kdy podal návrh na zahájení vyrovnacího řízení, jednak v letech 1927—1929, správněji řečeno v době od konce ledna 1927 až včetně do roku 1929, t. j. v průběhu vyrovnacího řízení a po vyrovnání až včetně do roku 1929. V průběhu vyrovnacího řízení nemohl se však obžalovaný opomenutím návrhu na zahájení vyrovnacího řízení nebo na zahájení úpadku dopustiti přečinu dle § 486, čís. 2 tr. zák., an, učiniv již návrh na zahájení vyrovnacího řízení, nebyl povinen tento návrh v průběhu vyrovnacího řízení opakovati nebo učiniti v průběhu téhož řízení návrh na zahájení úpadku. Předsevzal-li však obžalovaný během vyrovnacího řízení některé z positivních činů v § 486, čís. 2 tr. z. uvedených (dělání nového dluhu, placení dluhu, zřízení zástavy), mohly by tyto jeho činy podle posledního odstavce § 486 tr. zák. zakládati skutkovou podstatu přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák. jen, kdyby šlo o činy podle vyrovnacího řádu nedovolené. Že je tu dán tento předpoklad, není však rozsudkem zjištěno. Rozsudek nevyvrací zodpovídání se obžalovaného v důvodech reprodukované, že k vyrovnání skutečně došlo a že obžalovaný povinnostem z tohoto vyrovnání pro něho plynoucím řádně dostál, tak že jest míti za to, že rozsudek zaujímá stanovisko, že toto zodpovídání se obžalovaného odpovídá pravdě. Došlo-li však skutečně k vyrovnání a splnil-li obžalovaný závazky pro něho z tohoto vyrovnání plynoucí, mohl by býti uznán vinným přečinem podle § 486 čís. 2 tr. zák., spáchaným po vyrovnání jen, kdyby bylo zjištěno, že se stal po vyrovnání znovu neschopným platiti a že věda o této své nově nastalé neschopnosti platiti poškodil z nedbalosti své věřitele nebo část jich způsobem v posléze citovaném ustanovení zákona uvedeným. Rozsudek nezjišťuje však v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný se stal po vyrovnání znovu neschopným platiti a že si byl této své nově nastalé neschopnosti platiti vědom. Podle toho trpí rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 486 čís. 2 tr. zák. spáchaným v době od konce ledna 1927 až včetně do roku 1929, zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., k němuž jest, ač není zmateční stížností v tomto směru uplatňován, přihlížeti podle § 290, odst. 1 tr. ř. tak, jako kdyby jej zmateční stížnost uplatňovala. Poněvadž pak pro nedostatek potřebných skutkových zjištění nelze se v tomto směru obejiti bez ustanovení nového hlavního přelíčení, takže nejvyšší soud jako soud zrušovací ve věci samé rozhodnouti nemůže, bylo učiniti opatření podle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878.

Citace:

č. 4789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 403-405.