Čís. 4821.Pojem »shromáždění« ve smyslit zák. čís. 135/1867. Skutková podstata přestupku podle §§ 3 a 19 zák. čís. 135/1867 nevyžaduje pro pojem »veřejného průvodu«, by zástup lidí průvod tvořící byl organisován a učleněn, ani, by pachatel onoho přestupku průvod vedl a šel v jeho čele.(Rozh. ze dne 24. října 1933, Zm 2 396/32.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 5. září 1932, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §§ 3, 19 shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. zák.Důvody:Obžalovaný byl odsouzen nejen, že konal bez předchozího povolení úřadu veřejný průvod, nýbrž též, že konal rovněž bez povolení shromáždění pod širým nebem. Tuto poslednější část odsuzujícího rozsudku, stejně naplňující již skutkovou podstatu přestupku podle §§ 3 a 19 shromažď. zák., obžalovaný vůbec nenapadá, popírá jen správnost odsouzení pro konání průvodu a uplatňuje svojí stížností důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř. Neprávem. K hmotněprávním námitkám, že stěžovatel sám průvod nesvolal a průvod nekonal, nýbrž že se súčastnil shluknutí lidu jen na kousku cesty od továrny firmy T. k hotelu Š., a že není zjištěno, že se vedení a řízení průvodu súčastnil, třeba uvésti, a to již i vzhledem na obsah výtky formelní, jež níže bude uvedena, že skutková podstata přestupku podle §§ 3 a 19 zák. ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. zák. nevyžaduje pro pojem »veřejného průvodu«, by zástup lidí průvod tvořící byl určitým způsobem organisován a učleněn, rovněž ne, by pachatel tohoto přestupku vedl průvod a šel v jeho čele. Shromážděním ve smyslu cit. zák. shromažďovacího jest každý shluk lidí, ohrožující veřejný pořádek a bezpečnost, řízený buď jednotícím jej kolektivním vědomím společného účelu a cíle takového shromáždění se, buď vůlí pořadatele snažícího se takové vědomí v něm vzbuditi, nebo použiti nahodilého shluku lidí k vlastním svým záměrům. Pohybuje-li se a postupuje-li takové shromáždění na veřejném prostranství, je průvodem ve smyslu § 3 odst. 3 uvedeného zákona. Za pořadatele pak podle § 3 odst. 2 téhož zák. dlužno považovali každého, kdo svojí čiností způsobí toto shromáždění se a průvod, kdo jej řídí a vede, po případě i kdo přispěl jen ve značnějším rozsahu k takovému shromáždění se lidí a k veřejnému průvodu. Poukazuje-li zmateční stížnost výtkou neúplnosti na výpověď svědka Františka Š-y při hlavním přelíčení, že nešlo o žádný organisovaný průvod, nýbrž že to byla jen kupa lidí, a že neví, zda stěžovatel šel v čele průvodu, jest tato výpověď s hlediska shora uvedeného právního názoru o podstatě průvodu bez významu a právem mohla býti v rozsudku pominuta, je-li jinak a to též výpovědí tohoto svědka zjištěno a stížností neotřeseno, že si dělnictvo, zastavivší v určitém podniku práci, vyžádalo pod vedením komunistických předáků zastavení práce i ve čtyřech místních továrnách a společně pak s dělníky z těchto továren, kteří se k nim připojili, táhlo k obecnímu úřadu, by si vynutilo svolání obecní rady a zvýšení mzdy, že pak obžalovaný, věda o demonstračním průvodu dělnictva a shromáždění před radnicí, jakož i o tom, že tu nebylo předcházejícího povolení úřadu, přičinil se zakročením v továrně T-ově, by též dělnictvo této továrny se súčastnilo průvodu k radnici a shromáždění před radnicí a takto byl sám jedním z pořadatelů onoho průvodu a shromáždění. Tato skutková zjištění plně dostačují, by tato prokázaná činnost obžalovaného byla kvalifikována jako přestupek §§ 3 a 19 shromažď. zákona.