Čís. 4796.

Ochrany §§ 199 d) a 320 f) tr. zák. nepožívá o sobě každá písemnost, vydaná v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, pokud se týče osobou požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném, nýbrž jen taková písemnost, jež je k tomu určena nebo způsobilá, by svým obsahem prokázala skutečnost právně závažnou; je nutno, by šlo o písemnost, v níž úřad ji vydavší buď něco úředně nařizuje, prohlašuje neb ověřuje; nestačí však pouhé průvodní sdělení, určené pro určitou osobu pro její poučení bez jakéhokoliv právně závažného obsahu.
(Rozh. ze dne 3. října 1933, Zrn 2 34/32.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. listopadu 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., zločinem těžkého poškození na těle podle § 153 tr. zák., přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením podle § 312 tr. zák. a přestupkem falšování veřejné listiny podle § 320 f) tr. zák., pokud napadla odsuzující výrok pro přestupek podle § 320 f) tr. zák., zrušil napadený rozsudek v tomto výroku jako zmatečný a obžalovaného podle § 259 čís. 2 tr. ř. zprostil z obžaloby pro tento přestupek, jehož se prý dopustil tím, že koncem roku 1930 změniv datum na průvodním dopise dotazníku velitelství 7. divise z 2. května na 2. prosince beze zlého úmyslu, který je uveden v § 197 tr. zák., falšoval veřejnou listinu. V ostatní části zmateční stížnost zamítl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska zmatku podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. vytýká, že nalézací soud, uznav obžalovaného vinným přestupkem podle § 320 f) tr. zák., nesprávně použil zákona, ano tu nešlo o veřejnou listinu, nýbrž jen o žádost štábu velitelství 7. pěší divise v Olomouci o soukromou informaci. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný změnil úmyslně datum »2. května 1930« na »2. prosince 1930« na průvodním dopisu dotazníku 7. pěší divise, že tato listina adresovaná obžalovanému byla vystavena štábem velitelství 7. pěší divise v O., tedy veřejným úřadem, a že je to tedy podle názoru soudu listina veřejná, jakou předpokládají ustanovení § 199 d) a § 320 f) tr. zák. Soud tedy jinak blíže neodůvodnil názor, že tu jde o listinu veřejnou, nezabývav se náležitostmi veřejné listiny.
Pojem »veřejné listiny« není v trestním zákoně blíže vymezen a jest jí podle § 292 c. ř. s. rozuměti jednak listinu vystavenou v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, jednak listinu vydanou v předepsané formě osobou požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném (r. 2703 sb. n. s.). V průvodním dopise vydaným velitelstvím 7. pěší divise Štáb. 4. oddělení žádá velitelství, odvolávajíc se na výnos ministerstva národní obrany č. j. 1865 (dův. hl. št.) 4. odd. 1930, obžalovaného důvěrně o podrobné vyplnění přiloženého »Dotazníku« evidence průmyslu s jeho vložkami A a B s výslovným podotknutím, že veškeré údaje zůstanou věcí důvěrnou, budou sloužiti jen k informaci vojenské správy a nemohou býti zneužily ani k informaci civilních úřadů, tím méně k informaci soukromé. Ku konci se uvádí, by obžalovaný vyplněný »Dotazník« s vložkami A a B zaslal ve vlastním zájmu co nejdříve velitelství 7. pěší divise. Není tedy pochyby o tom, že průvodní dopis byl vydán veřejným úřadem (velitelstvím 7. pěší divise — Štáb, 4. oddělení) v oboru jeho působnosti.
Avšak ochrany §§ 199 d) a § 320 f) tr. zák. nepožívá o sobě každá písemnost, vydaná v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, pokud se týče osobou požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném, nýbrž jen taková písemnost, jež je k tomu určena nebo způsobilá, by svým obsahem prokázala skutečnost právně závažnou, poněvadž jen za tohoto předpokladu lze mluviti o listině (»Urkunde«). S hlediska veřejné listiny je tedy nutno, by šlo o písemnost, v níž úřad ji vydavší buď něco úředně nařizuje, prohlašuje neb ověřuje, nestačí však — jak tomu je v souzeném případě — pouhé průvodní sdělení určené pro určitou osobu pro její poučení bez jakéhokoliv právně závažného obsahu; nalézací soud proto pochybil, pokládav přes to dopis velitelství 7. pěší divise za veřejnou listinu.

Citace:

č. 4796. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 416-418.