Čís. 4695.

Obecní radní, provádějící k příkazu obecního starosty kontrolu vstupenek při zábavě po rozumu § 9 řádu o vybírání dávky ze zábav (pro Čechy), požívá ochrany §§ 68, 81, 312 tr. zák., třebaže kontrolu tu provádí nepřiměřeným způsobem v sále, ve kterém se zábava koná; nezáleží na tom, že se nevykázal předepsaným ověřením, je-li pachateli beztak znám.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1933, Zm 1 958/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 6. října 1931, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 312 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Výkonem vrchnostenského příkazu — propůjčujícím dotčené osobě zvláštní ochranu §§ 68, 81, 312 tr. zák. po dobu výkonu — jest ovšem činnost té které osoby jen, spadá-li úkon, k němuž příkaz směřuje, formálně do oboru působnosti vrchnosti, jež příkaz dala, a nevybočil-li zmocněnec formálně z mezí daného mu příkazu (srovnej nález čís. 1516 sb. n. s.). Než z těchto mezí nevykročili svědci V. a P. činností, jež byla podle rozsudečného zjištění stěžovateli zmařena a za níž byli tito svědci ústním projevem stěžovatele H-e uraženi. Ustanovením § 9 řádu platného pro království České o vybírání dávky ze zábav (příl. 3 k cís. patentu z 29. prosince 1915, čís. 83 z. zák. pro Čechy) jest obci vyhrazeno právo, by svými orgány, kteří za tím účelem mají býti opatřeni písemným ověřením, dohlížela (při pokladně neb u vchodu), zda předpisů tohoto řádu jest při zábavě šetřeno. Než na tento dozor při vydávání lístků a při vstupu hostů nejsou práva obce omezena. Jestiť obecenstvo podle § 8 za účelem dozoru povinno uschovali vstupenky až do konce představení a majitelé vstupenek jsou podle § 9 zavázáni ukázati obecním orgánům na požádání vstupenky, od nichž byl kupon oddělen. K právu dozoru nad samotným vydáváním vstupenek (u pokladny) a nad dekupováním vstupenek (u vchodu do zábavních místností) připojuje tudíž onen řád další právo kontroly obecenstva, zda má platné a řádně dekupované vstupenky, zřejmě za účelem, by mohlo býti přezkoumáno, zda podnikatelé zábavy učinili zadost i závazku jim v § 8 uloženému dbáti nad tím, by nehledě k orgánům úředním nikdo bez řádné vstupenky nebo třeba řádného lístku předplatného neměl přístup k zábavě. Přirozeně nemůže se tato kontrola konati jinde než v místnosti, kde se koná zábava, takže svědci V. a P. provádějíce v sále, ve kterém se konala akademie, revisi vstupenek (žádostí, by jim osoby v sále přítomné předložily vstupenky), nevybočili ani z okruhu práv propůjčených obci řádem o vybírání dávky ze zábav, ani z mezí příkazu jim jako obecním radním po rozumu § 52 obecního zřízení pro Čechy obecním starostou daného, by předsevzali (při označené akademii) kontrolu vstupenek ke zjištění, zda se z této zábavy správně odvádí dávka ze zábav; to tím méně, že svědek V. — jak uvádí ve své výpovědi — u pokladny zjistil, že je obecenstva na zábavě více, než ho tam mělo býti podle počtu vstupenek z bloků vytržených. Ovšem namítá stížnost dále, že se svědci V. a P. nevykázali předepsaným ověřením, avšak nedostatek takové průkazky není v souvislosti s otázkou, zda bylo nebo nebylo vykročeno z formálního oprávnění; směřujeť dotčený předpis jen k tomu, by vrchnostenská povaha zmocněnce obecního úřadu byla súčastněnými osobami poznána, i pozbývá proto předpis ten významu, jsou-li— jak rozsudek v souzené trestní věci zjišťuje — zmocněnec a jeho zmocnění súčastněným osobám beztak známy. Právě tak nemá s onou otázkou nic společného další stížností namítaná, avšak rozsudkem popřená okolnost, že si svědci V. a P. počínali při kontrole vstupenek v sále tak, že rušili hrubým způsobem slavnost, jakou byla akademie; nepozbýváť formálně oprávněný zákrok vrchnostenské osoby povahy výkonu vrchnostenského příkazu (veřejné služby, veřejného úřadu) nepřiměřeným způsobem výkonu. Dovolává-li se stížnost na omluvu souzeného jednání ustanovení § 344 obč. zák., připomíná se, že ustanovení to má na zřeteli rušení držby, že však zákrok svědků V-y a P-a se ničí držby nedotýkal, jakož i že svépomoc má sice místo k odvrácení protiprávního útoku soukromé osoby, nikoliv i proti formálně oprávněnému zákroku vrchnostenské osoby, jejíž zákrok, byť věcně neodůvodněný nebo nepřiměřeným způsobem prováděný musí dotčená jím osoba trpěti s výhradou stížnosti k vrchnosti, zákrok onen nařídivší nebo jinak veřejnému činiteli nadřízené.

Citace:

č. 4695. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 247-249.