Čís. 4604.

Odvolal-li se veřejný žalobce proti rozsudku, jímž byl obžalovanému vyměřen trest s použitím mimořádného zmírňovacího práva (§ 92 tr. zák.), jen do nízké výměry trestu, odvolacímu soudu náleží vyříditi odvolání jen v mezích tohoto návrhu; nelze přihlížeti k dodatečnému prohlášení veřejného žalobce, že žádá, aby bylo pominuto použití § 92 tr. zák.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1933, Zm IV 534/32.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti A. F. a spol., obžalovaným pro zločin těžkého ublížení na těle podle § 301 tr. zák., na základě veřejného líčení o zmateční stížnosti obžalovaných A. F. a Š. B. vynesl rozsudek, jímž zmateční stížnost, pokud byla založena na důvodech zmatku podle § 385 čís. 1 a), b), 2 tr. ř., odmítl, avšak z úřední moci z důvodu zmatku podle § 385 čís. 2 tř. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu a obžalované A. F, a Š. B. odsoudil na základě 1. sazby § 302 tr. zák. s použitím § 92 tr. zák., hledíc k odvolání státního zastupitelství, jež bylo podáno proti rozsudku prvého soudu pro nízkou výměru trestu, každého na 5 měsíců a 4 týdny vězení; v důsledku toho a vzhledem k ustanovení § 20 tr. zák. trestný čin kvalifikoval jako přečin.
Z důvodů:
Důvod zmatku podle § 385 č. 3 tr. ř. byl uplatňován proto, že odvolací soud vyměřil trest bez použití § 92 tr. zák. Nejvyšší soud prv než se zabýval touto částí zmateční stížnosti, se přesvědčil, že se v rozsudku odvolacího soudu vyskytuje důvod zmatku podle § 385 tr. ř., jehož je dbáti z úřední povinnosti ve smyslu posl. odst. cit. §, poněvadž zmatek byl v neprospěch obžalovaných. Soud prvé stolice vyměřil oběma obžalovaným trest na základě I. sazby § 302 tr. zák. s použitím § 92 tr. zák., a to trest vězení v trvání 5 měsíců. Proti tomuto výroku ohlásil veřejný žalobce odvolání pouze do nízké výměry trestu, aniž uplatňoval důvod zmatku podle § 385 č. 3 tr. ř. proti použití § 92 tr. zák. buďto výslovně, aneb aspoň věcným poukazem. V žádném ze tří vyjádření státního zastupitelství v Užhorodě, jimiž bylo odvolání ohlášeno, resp. provedeno, nebylo uvedeno, že veřejný žalobce podává odvolání nejen proti nízké výměře trestu, nýbrž i pro použití § 92 tr. zák. Opačný údaj důvodů rozsudku odvolacího soudu je v rozporu se spisy a nemůže tu býti směrodatný. To však, že veřejný žalobce při hlavním odvolacím líčení žádal pominouti použití § 92 tr. zák., nepadá tu na váhu, poněvadž se to stalo po uplynutí zákonné lhůty k ohlášení a provedení odvolání. Vzhledem k tomuto stavu věci a poněvadž tu nešlo o zmatek, ke kterému by odvolací soud býval měl přihlížeti z úřední povinnosti, měl odvolací soud podle 1. a 3. odst. § 387 tr. ř. vyřídit odvolání veřejného žalobce jen v mezích jeho návrhu, podle něhož veřejný žalobce žádal o zvýšení trestu beze změny druhu trestu, totiž v mezích použitého § 92 tr. zák. a v druhu vyměřeného trestu vězení, tedy v tomto případě v trvání nedosahujícím 6 měsíců, poněvadž v opačném případě přicházel by v úvahu trest žaláře od 6 měsíců, tedy podle zákonné sazby a bez použití mimořádného zmírňovacího práva podle § 92 tr. zák. Odvolací soud vyměřil trest právě tak, jak bylo uvedeno, totiž trest žaláře bez použití § 92 tr. zák., při čemž ani neuvedl, že tu jde o důvod zmatku podle § 385 č. 3 tr. ř., ani nezrušil rozsudek I. soudu podle 2. odst. § 423 tr. ř., nýbrž jej změnil podle 3. odst. cit. §, totiž vyřídil odvolání tak, jako kdyby tu nebylo důvodu zmatku. Uvedeným postupem odvolací soud překročil meze své pravomoci, jaká mu podle zákona a podle opravných prostředků v tomto případě příslušela při rozhodování o trestu, tím překročil zákonem stanovené meze při zostření trestu a zavinil zmatek podle § 385 č. 2 tr. ř. Proto bylo z tohoto důvodu zmatku z úřední povinnosti na základě 1. odst. § 33 por. nov. zrušiti rozsudek odvolacího soudu ve výroku o výměře trestu a tento znova vyměřiti, při čemž bylo přihlížeti na jedné straně k tomu, že výrok rozsudku prvého soudu o použití § 92 tr. zák. nebyl veřejným žalobcem napaden, na druhé straně však k tomu, že veřejný žalobce napadl odvoláním výrok co do výše vyměřeného trestu a žádal o jeho zvýšení.

Citace:

Čís. 4604. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 68-70.