Čís. 4607.

§ 24 (1) tisk. nov. činí (podpůrnou) odpovědnost správce tiskárny závislou jen na tom, zda je nakladatel (vydavatel) znám čili nic, nečiní však rozdílu, zda je nakladatelem (vydavatelem) osoba právnická či fysická.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1933, Zm I 454/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni jako soudu kmetského ze dne 16. března 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zanedbání povinné péče podle § 6 zákona ze dne 30. května 1924 čís. 124 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a zprostil obžalovaného podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle § 6 zák. čís. 124/24 Sb. z. a n., jehož se prý dopustil tím, že počátkem června 1929 jako odpovědný správce tiskárny firmy »G.«, připustil vytisknouti neperiodický tiskopis (leták) »Okresním cestářům k informaci« obsahující stať: »Jak posuzuje cestáře okresů pan tajemník H. z národně sociálního sdružení cestářů?« jejíž obsah tvoří skutkovou povahu přečinu proti bezpečnosti cti podle § 488, 491 tr. zák., spáchaného na Antonínu H-ovi, tajemníku v P., při čemž zanedbal tím takovou pozornost, při jejímž povinném užití nebyla by bývala závadná stať pojata do tiskopisu (letáku).
Důvody:
Jest předeslati, že počátkem června 1929 rozesílal Ústřední svaz samosprávných, státních a veřejných zaměstnanců, sekretariát v P., svým členům tištěný přípis, opatřený tištěnými podpisy Aloisa D-a, Jo¬ sefa G-a a Josefa M-y, k němuž byl připojen leták, nadepsaný »Okresním cestářům k informaci«. Leták byl vytištěn v tiskárně »G.« v P., jejímž odpovědným správcem je obžalovaný. Obsahem jeho cítil se uražen soukromý obžalobce Antonín H., a podal proto dne 21. června 1929 stíhací návrh proti Aloisů D-ovi, Josefu G-ovi a Josefu M-ovi jakožto původcům letáků. Za řízení rozšířil Antonín H. svůj stíhací návrh v podání ze dne 31. prosince 1929 na Františka S-a, Františka K-a a Karla H-a, jako na rozšiřovatele tohoto letáku a na odpovědného správce tiskárny »G.«. Dne 4. prosince 1930 podal H. spis obžalovací na obžalovaného, jenž do té doby vůbec nebyl zodpovědně slyšen, jako na odpovědného správce tiskárny, ostatní shora řečené osoby nežaloval a bylo proti nim další řízení dne 18. prosince 1930 zastaveno. V rozsudku pak soud zjistil, že vydavatelem letáku byl Ústřední svaz samosprávných státních a veřejných zaměstnanců. Stížnost uplatňuje zmateční důvody podle § 281 čís. 9 a) a b) tr. ř., správně jen podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. a vytýká, že podle § 24 zák. čís. 124/24 Sb. z. a n. obžalovaný nemohl býti jako odpovědný správce tiskárny stíhán, an byl znám nakladatel, čemuž prý není na závadu, že nakladatel byl právnická osoba, ježto pak měly býti stíhány osoby, které jej zastupují, a že nadto věc byla proti obžalovanému promlčena, poněvadž se, jak lhůta pro podání žádosti za stíhání tak i lhůta promlčecí podle § 12 cit. zák. staví jen, bylo-li zavedeno stíhání proti osobě skutečně odpovědné, nikoliv však, bylo-li stíhání zavedeno proti osobě, která je jen podezřelou, že by mohla býti odpovědnou.
Zmateční stížnosti nelze co do prvého uplatňovaného důvodu upříti oprávněnost. Soukromý žalobce i napadený rozsudek odvozují odpovědnost obžalovaného jako správce tiskárny z ustanovení § 1 odst. 2 a § 24 zákona čís. 124/1924 Sb. z. a n., jejichž použitelnost v souzeném případě je arci v zásadě dána tím, že byly původně tři osoby (Alois D., Josef M. a Josef G.) stíhány a také před soud postaveny jakožto původci pozastavené zprávy. Okolnost, že tyto osoby původcovství popřely a že pak soukromý obžalobce už ani obžalobu proti nim nepodal, nemění nic na tom, že zůstává při omezení okruhu stihatelných osob po rozumu § 1 odst. 2 a § 24 cit. zákona, neboť zákon nevyžaduje, by původce mohl býti odsouzen, ani, by byl obžalován, nýbrž mluví jen o stihatelnosti původce a o možnosti, by byl postaven před soud, tedy o ryze vnějších okolnostech, aniž vyžaduje, by šlo o skutečného, prokazatelného původce. Tomu-li tak, nastává pro obžalovaného jako odpovědného správce tiskárny odpovědnost za obsah neperiodického tiskopisu podle § 1 a § 24 zákona jen za předpokladu, že není znám nakladatel tiskopisu. Nakladatel je na tiskopisu vyznačen slovy »Nákladem vlastním«, vztahujícími se zřejmě k »Ústřednímu svazu samosprávných státních a veřejných zaměstnanců«, jehož názvem je tiskopis podepsán a o němž napadený rozsudek také zjišťuje, že je nakladatelem tiskopisu. Mylný je názor kmetského soudu, že odpovědnost obžalovaného jakožto správce tiskárny nastala proto, že nakladatelem neperiodického tiskopisu byla osoba právnická a jako taková nestihatelná. Neboť § 24 tiskové novely činí odpovědnost správce tiskárny závislou jen na tom, zda je nakladatel znám čili nic, nečiní však rozdílu, zda nakladatelem je osoba právnická či fysická. Bylo-li tedy zjištěno, že nakladatelem tiskopisu, o nějž jde, byl »Ústřední svaz samosprávných státních a veřejných zaměstnanců«, o němž soukromý obžalobce ani netvrdil, že by odpovědný představitel této právnické osoby nebyl zjistitelný, nenastala podmínka, za níž podle onoho § jedině nastupuje podpůrná odpovědnost správce tiskárny, a měl tedy obžalovaný již z tohoto důvodu býti zproštěn. Že soukromý obžalobce přichází takto o možnost dosíci po případě zadostiučinění odsouzením, osoby po zákonu odpovědné, jde na jeho vrub; bylo na něm, by si uvědomil, že nakladatel je znám, a by svůj žalobní návrh namířil proti fysickým osobám, jež odpovědně jednaly za právnickou osobu, která jako taková stíhána býti nemohla. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti, zrušiti napadený rozsudek a zprostiti obžalovaného z obžaloby pro přestupek podle § 6 zákona čís. 124/1924 sb. z. a n., aniž bylo třeba obírati se další otázkou stížností nadhozenou, zda čin obžalovanému za vinu dávaný stal se beztrestným pro nastalé promlčení ať již t. zv. subjektivní či objektivní.

Citace:

Čís. 4607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 72-74.