(Rozh. ze dne 24. února 1933, Zm I 438/31.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 25. dubna 1931, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 201 d) tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen ve výroku odsuzujícím obžalovaného pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 201 d) tr. zák. Uplatňujíc číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., věcně však jen tento zmatek namítá především, že rozrozsudek shledává neprávem lstivé předstírání podle § 197 tr. zák. v tom, že obžalovaný tvrdil Josefu P-ovi jako zástupci firmy Bratří Z., objednávaje u něho po dni 25. května 1929 (v červnu a červenci 1929) zboží (benzin a olej), že dluhovanou částku, t. j. kupní cenu za objednané zboží firmě ihned poukáže a tak dluh zaplatí, a zástupci firmy »M.« Karlu R-ovi, objednávaje u něho v druhé polovici května 1929 zboží (automobilové pláště a duše), že je při odběru ihned zaplatí, a objednávaje pak u něho další zboží (2 automobilové pláště), že po dodání tohoto zboží všecko, t. j. toto zboží a zboží již dříve odebrané najednou zaplatí. Pouhá nesplněná přípověď plnění neodpovídá prý pojmu »lstivého předstírání« podle § 197 tr. zák., poněvadž prý se týká podmínky smlouvy, již slibující hodlá uzavříti, nikoli však skutečných poměrů slibujícího. Stížnosti nelze přiznati důvodnost. »Lstivým předstíráním« po rozumu § 197 tr. zák. je podle ustálené judikatury nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího jakékoli nepravdivé tvrzení, jež,směřuje k oklamání jiného a je podle okolností konkrétního případu způsobilé k oklamání. Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný přes ony přípovědi plnění na kupní ceny za shora uvedené, od P-a a R-a odebrané zboží vůbec nic nesplatil, a zaujímá, jak vyplývá ze skutkového zjištění rozhodovacích důvodů, že obžalovaný v době objednávek již věděti musil a věděl, že nebude nikdy s to, by svým závazkům k jmenovaným firmám dostál, zřejmě stanovisko, že obžalovaný byl již předem odhodlán zboží, o něž tu jde, na P-ovi a R-ovi ke škodě oněch firem vylákati. Podle těchto skutkových zjištění rozsudkových šlo tu tedy v uvedených případech o přípověď plnění, jež obžalovaný již předem byl odhodlán neplniti, tedy zjevně o nepravdivé tvrzení, jež směřovalo k oklamání P-a a R-a. Tyto nepravdivé údaje obžalovaného byly podle okolností konkrétních případů též způsobilé oklamati, neboť P. a R., kteří jim podle rozsudkového zjištění uvěřili, neměli příčiny obžalovanému nedůvěřovati a přesvědčovali se o jeho schopnosti platiti, ano tu šlo o případy, kde důvěra je zvyklostí. Přípověď plnění, jež slibující již předem byl odhodlán neplnili, spadá za těchto okolností pod pojem »lstivého předstíráním po rozumu § 197 tr. zák. (rozhodnutí čís. 805 sb. n. s. a rozh. Zm II 146/27).

Citace:

č. 4640. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 138-139.