Čís. 4603.

Při povolení podmíněného odkladu výkonu trestu musí soud svoje přesvědčení o tom, že se obžalovaný i bez výkonu trestu polepší, čerpati z podstatných důvodů; sama naděje, že se tak stane, nestačí.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1933, Zm IV 518/32.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti M. J. a spol., obžalovaným pro zločin účastenství na krádeži, vyhověl zmateční stížnosti vrchního státního zastupitelství, napadené usnesení odvolacího soudu z důvodu zmatku podle § 385 čís. 2 tr. ř. zrušil a rozhodl, že se obžalovanému M. J. nepovoluje podmíněný odklad trestu, uloženého mu v této trestní věci. ¨
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, jež uplatňuje důvod zmatku podle § 385 čís. 2 tr. ř. proti povolení podmíněného odkladu trestu obžalovanému M. ]., nelze upříti oprávnění. Odvolací soud uvedl, že u obžalovaného M. J. není vyloučena naděje, že se polepší i bez výkonu trestu. K tomu dlužno podotknouti, že zákon čís. 562/1919 Sb. z. a n. v § 1 odst. 1 stanoví přísnější požadavek pro povolení podmíněného odkladu trestu, neboť odložení výkonu trestu činí závislým na tom, aby tu byly podstatné důvody pro přesvědčení soudu, že se obžalovaný i bez výkonu trestu polepší, což znamená, že soud má z podstatných důvodů dospěti k určitému přesvědčení o polepšení pachatele, kdežto podle napadeného výroku odvolací soud jen připouští, že se obžalovaný snad i bez výkonu trestu polepší. Takový výklad cit. ustanovení zákona příčí se jeho výslovnému znění, z něhož plyne, že musí tu býti podstatnými okolnostmi odůvodněna naděje a záruka o polepšení pachatele. Pro závěr v tomto smyslu není však v tomto případě podstatných důvodů. I kdyby se odhlédlo od dřívějšího nepatrného trestu obžalovaného pro čin menší váhy (přečin urážky na cti), přece jsou tu jiné okolnosti, které nepřipouštějí závěr v smysle § 1 odst. 1 zák. čís. 562/1919 Sb. z. a n., zejména to, že obžalovaný trestuhodnou činnost v několika měsících šestkrát opakoval, dále, že svým činem utvrzoval mladého zaměstnance v trestuhodném jednání na škodu zaměstnavatele, a konečně, že trestný čin spáchal ze ziskuchtivosti, tedy z pohnutek nízkých a nečestných, ačkoliv sám o sobě tvrdí, že je bohatý. To, že pachatel krádeže nebyl potrestán, jelikož soukromý návrh poškozeného byl odvolán, nemůže míti vliv na posouzení tohoto případu. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že není tu podstatných důvodů pro naději, že by se obžalovaný M. J. i bez výkonu trestu polepšil. Výrokem odvolacího soudu o povolení podmíněného odkladu trestu tomuto obžalovanému byl tedy zaviněn zmatek podle § 385 čís. 2 tr. ř. Proto bylo vyhověti zmateční stížnosti vrchního státního zastupitelství, z tohoto důvodu zmatku na základě 1. odst. § 33 por. nov. zrušiti napadené usnesení odvolacího soudu a vysloviti, že uložený trest jest bezpodmínečný.

Citace:

Čís. 4603. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 67-68.