Čís. 4710.

Třaskaviny. Kdy je třaskaviny použito jako trhacího prostředku. Ke skutkové podstatě zločinu podle § 4 zák. čís. 134/1885 (čís. 50/1923) stačí, že byl vůbec majetek, život nebo zdraví jiného úmyslně vydán v nebezpečí užitím třaskaviny jako trhacího prostředku.
(Rozh. ze dne 6. května 1933, Zm 1 233/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost státního zástupce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 10. ledna 1933, jímž se senát krajského soudu trestního v Praze prohlásil podle § 261 tr. ř. nepříslušným.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, napadající podle čís. 6 § 281 tr. ř. výrok soudu, jímž vyřkl svoji nepříslušnost, je zřejmě bezdůvodná. Josef L. byl žalován mimo jiné pro zločin podle § 87 tr. zák., spáchaný tím, že ze zlomyslnosti přivedl k výbuchu 20 kg dynamonu, v lomu »na odpočívadle« S. závodů v L. a tím způsobil nebezpečenství pro cizí majetek ve větším rozsahu. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný, vypáčiv skladiště třaskavých látek, vynesl odtamtud původní bednu s 20 kg dynamonu, 100 rozbušek a zápalnou šňůru, položil dynamon na náspu ve vzdálenosti 6 m od skladiště, vložil do dynamonu rozbušky, upevnil zápalnou šňůru a, protáhnuv ji přes ohradu, na konci zapálil, načež se dal na útěk. Takto přivedl dynamon k výbuchu, který byl tak silný, že dřevěná ohrada kol skladiště byla v délce 5 m úplně zničena a části prken rozházeny v okruhu 200 m. Rovněž dřevěná chata, v níž byly uloženy rozbušky, byla z větší části zničena, a kamení lítalo až do lomu, v němž tehdy pracovalo na 60 dělníků, z nichž však nikdo zraněn nebyl, ježto byli chráněni silnou stěnou skály. Ve skladišti nacházelo se 900 kg dynamonu, který nebyl podle úmyslu obžalovaného k výbuchu přiveden, poněvadž hliněný násep náraz zadržel. Činem obžalovaného byla S. závodům způsobena škoda 5 162 Kč. Poněvadž obžalovaný doznal, že chtěl tímto činem vyhoditi do povětří celý lom, tím vydal v nebezpečí majetek jiného a poněvadž podle znaleckého posudku jsou dynamon a rozbušky třaskaviny, shledal nalézací soud v jednání obžalovaného nikoliv jen zločin podle § 87 tr. zák., jak je kvalifikuje obžaloba, nýbrž zločin podle zvláštního ustanovení § 4 zák. ze dne 27. května 1885, čís. 134 (čís. 50/1923), o němž přísluší podle § 13 tohoto zákona konati hlavní přelíčení soudu porotnímu.
Tento názor napadá zmateční stížnost námitkou, že prý třaskaviny nebylo užito jako trhacího prostředku. To by prý předpokládalo, že silám výbuchem třaskaviny uvolněným dán byl nějakým zařízením jistý předem zamýšlený směr, by určitý objekt (dům, železnice, most) byl působením sil třaskaviny roztrhán a tímto způsobem přivoděno nebezpečenství zákonem předpokládané. Takové usměrnění sil výbuchem třaskaviny vyvinutých vidělo by státní zastupitelství v tom, kdyby třaskavina byla dříve vložena do vrtné díry, zakryta pískem a hlínou upěchována. Přivedení třaskavin k výbuchu ve volném prostoru, nelze prý pokládati za použití třaskaviny jako trhacího prostředku, zejména když ochranný val a skalní stěna daly zamýšlenému působení třaskaviny docela jiný směr, takže prý zamýšleného účinku vůbec (absolutně) nemohlo býti docíleno.
Právnímu názoru státního zastupitelství nelze přisvědčiti. Ke skutkové podstatě zločinu podle § 4 zák. čís. 134/1885 (čís. 50/1923) stačí, že byl vůbec majetek, život nebo zdraví jiného úmyslně vydán v nebezpečí užitím třaskaviny jako trhacího prostředku. Omezující výklad, jejž stížnost dává slovům »jako trhacího prostředku«, nelze vyčisti z doslovu zákona; výklad ten nemá však opory ani v dějinách vzniku zákona ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. zák., který byl vydán pod dojmem anarchistických atentátů a na ochranu proti nim (viz Stooss, Lehrbuch des oesterr. Strafrechtes 1913 str. 422). Při takových útocích nebývá zpravidla užíváno třaskaviny způsobem uvedeným ve zmateční stížnosti, kterým se jen dociluje ještě větší účinnosti trhací síly. Znění nadpisu zákona »o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin« však nikterak nenasvědčuje požadavku této ještě větší účinnosti trhací síly, který se vkládá do ustanovení § 4 cit. zák. ve zmateční stížnosti, neboť obecná nebezpečnost třaskaviny jako trhacího prostředku notoricky není vyloučena, přivede-li se třaskavina k výbuchu i na volném prostoru. Při správném a účelném výkladu § 4 zák. čís. 134/1885 (50/1923) třeba tudíž dospěti k úsudku, že třaskaviny jest použito jako trhacího prostředku pokaždé, jakmile její přirozená trhací síla výbuchem byla uvolněna vyjmouc jen případy, v nichž silám třaskaviny, jejím výbuchem uvolněným, pomocí nějakého zvláštního zařízení byl dán předem účinek usměrněný a do jisté míry určitelný (jako když jest sil těch používáno k výstřelu náboje z pušky, děla neb pod.). Jsou-li však síly ty uvolněny bez takového, jejich účinek předem omezujícího a usměrňujícího opatření v úmyslu vydati tím v nebezpečí majetek, život nebo zdraví jiného, nesejde na tom, že nebylo při použití třaskaviny postupováno způsobem takovým, který zaručuje ještě větší a přesnější účinek trhací síly třaskaviny nežli když třaskavina jest přivedena k výbuchu volně, ohrožujíc však i při tom statky shora uvedené. Tohoto výkladu dostává se onomu ustanovení zákona také v nauce, pokud se danou zde otázkou výslovně obírá (Finger, 1914, 2 str. 659, 660, Lammasch, Grundriss 1906 str. 113). V daném případě doznává obžalovaný, že chtěl svým činem docíliti toho, by celé skladiště vyletělo do povětří; zjištěny jsou i ničivé účinky toho, že obžalovaný ku provedení svého úmyslu přivedl k výbuchu třaskaviny, totiž dynamon a rozbušky, tedy jich použil jako trhacího prostředku, čímž byla úplně zničena dřevěná ohrada okolo skladiště v délce 5 m a rozmetána až do okruhu 200 m, byla zničena dřevěná chata a kamení lítalo až do lomu. Tyto poškozené věci byly majetkem jiného a byl tedy výbuchem třaskavin při nejmenším majetek jiného nejen vydán v nebezpečí, ale dokonce již i poškozen. Zákonné předpoklady zločinu podle § 4 zák. o třaskavinách, náležejícího do příslušnosti porotního soudu, byly tudíž shledány nalézacím soudem právem, takže zmateční stížnost veřejného obžalobce bylo jako zřejmě bezdůvodnou zamítnouti podle § 4 čís. 2 nov. k tr. ř. již při neveřejné poradě.

Citace:

č. 4710. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 271-273.