Čís. 4867.

Neobsahují-li stanovy akciové společnosti nic o tom, že odpovědnost jednotlivých členů správní rady (výkonného výboru) při vedení záležitostí může býti omezena na určité obory neb oddíly, aniž si oni členové sami rozdělili péči o jednotlivá obchodní odvětví tak, že rozděleni to mělo podle pravidel obchodního života za účinek zproštění povinnosti dohledu nad obchody, jež dotyčnému orgánu výslovně přikázány nebyly, jsou všichni členové správní rady a výkonného výboru zásadně povinni starati se náležitě o veškeru obchodní činnost společnosti, a lze je činiti zodpovědnými s hlediska § 486 c) tr. zák. (jako orgány podniku) nejen za všechna opatření správní rady a výkonného výboru, opírající se o usnesení, k nimž došlo za jejich souhlasu nebo bez jejich výslovného odporu, nýbrž i za ta, jež byla učiněna beze svolení správní rady nebo výkonného výboru tím kterým činitelem společnosti svémocně, pokud se jim nevzepřeli a neusilovali o to, by jim bylo čeleno; to platí i o zodpovědnosti za nepořádné vedení knih (§ 486 a) tr. zák.).
Vzali-li obžalovaní na sebe ony funkce, nezáleží na tom, že je nemohli zastávati buď fysicky nebo proto, že na ně svými znalostmi nestačili.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1933, Zm 1 908/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných proti rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 5. května 1931, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 1 a 2 tr. zák. a § 486 a), c) tr. zák.
Z důvodů:
Zmatečním stížnostem obžalovaných nelze přiznati oprávněnost. Nalézací soud zjistil, že všichni obžalovaní byli přítomni schůzím správní rady a výkonného výboru, na nichž bylo nejen mluveno o úvěru, o potížích s jeho splácením, jakož i vůbec o obtížné peněžní situaci firmy. Dle toho předpokládá nalézací soud nikoliv snad, že všichni obžalovaní byli přítomni všem oněm schůzím, což by ovšem neodpovídalo obsahu příslušných protokolů, nýbrž jen, že jeden každý z obžalovaných byl přítomen alespoň některé schůzi správní rady nebo výkonného výboru, při níž došlo k projednání toho kterého úvěru, aniž bylo s náležitou opatrností uváženo, bude-li lze vypůjčené částky včas splatiti a aniž by byl brán zřetel k hospodářské síle společnosti, která, nemajíc přiměřeného kapitálu, hned od prvopočátku pracovala s úvěrem, při níž dále byly projednávány různé obchody a mluveno bylo o finanční tísni společnosti. Ježto stěžovatelé netvrdí a vzhledem k obsahu protokolů ani důvodně tvrditi nemohou, že při oněch schůzích projevili nesouhlas s dotyčnými opatřeními a obchody, jest již proto bezdůvodnou výtka, že v rozsudku nebylo odůvodněno, že se obžalovaní činů jim za vinu dávaných — objektivně — dopustili (§ 486 c) odst. 1 tr. zák.). Podle toho není ani správným, že nalézací soud opírá odsuzující výrok jen o skutečnost, že obžalovaní byli členy správní rady a výkonného výboru, takže stěžovatelé námitkou, že to nestačilo k naplnění pojmu zákonem předpokládané činnosti, vůbec neprovádějí zmatek dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. po zákonu. Avšak, i kdyby obžalovaným nebylo prokázáno, že to které s hlediska skutkové povahy § 486 čís. 1 a 2 tr. zák. závadné opatření výslovně nebo mlčky schválili, mohli přece v ohledu tom býti činěni zodpovědnými. Podle § 8 (9) stanov náležela správní radě vrchní správa společnosti, kontrola obchodování a dozor nad osobami, pověřenými bezprostředním vedením obchodu. Podle § 11 (12) stanov spadalo do její působnosti rozhodovati a zařizovati ve všech záležitostech, jež nebyly výslovně vyhrazeny valné hromadě. Bezprostřední vedení obchodu příslušelo výkonnému výboru. Stanovy neobsahují nic o tom, že by snad zodpovědnost jednotlivých členů správní rady při vedení záležitostí společnosti byla mohla býti omezena na určité odbory neb oddíly. Ježto pak stěžovatelé ani netvrdí, že si snad mezi sebou rozdělili péči o jednotlivá obchodní odvětví tak, že rozdělení to mělo podle pravidel obchodního života za účinek zproštění povinnosti dohledu nad obchody, jež dotyčnému orgánu výslovně přikázány nebyly, byli všichni obžalovaní jako členové správní rady (a výkonného výboru) zásadně povinni starati se náležitě o veškeru obchodní činnost společnosti (Altmannův Komentář 1., str. 938). Dle toho bylo lze obžalované činiti zodpovědnými nejen za všechna opatření správní rady a výkonného výboru, opírající se o usnesení, k nimž došlo za jejich souhlasu anebo bez jejich výslovného odporu, nýbrž i za ta, jež byla snad učiněna bez svolení správní rady nebo výkonného výboru tím kterým činitelem společnosti svémocně, pokud se jim obžalovaní — neplníce svoji ze stanov plynoucí povinnost a dopouštějíce se takto činů těch chováním i jen pasivním (commissio per ommissionem, srov. Löffler v Bartschově komentáři 11. str. 446) — nevzepřeli a neusilovali o to, by jim bylo čeleno. To platí zejména též pokud jde o odpovědnost za nepořádné vedení knih. Obžalované nemůže tu omluviti ani vlastní neznalost účetnictví, když nemohou poukázati k tomu, že se pomocí odborně vzdělané a důvěry hodné osoby o stavu obchodních knih alespoň namátkou přesvědčovali. Tím více pak stačilo k naplnění skutkové podstaty čistě ommissivního deliktu nenavržení vyrovnání nebo zahájení vyhlášení úpadku, jestliže obžalovaní neučinili žádných kroků k tomu směřujících. Dovolávají-li se stěžovatelé na svoji omluvu »samovlády« inženýra P-ého nebo Emila K-e a B-ho nebo důvěry, opírající se o odbornické schopnosti toho kterého činitele společnosti, není to podle toho, co uvedeno, na místě. K námitce obhájce Obžalovaného Adolfa S-a, přednesené teprve při roku o zmateční stížnosti, že za současných hospodářských poměrů jsou voleni nebo stávají se orgány podniku ve smyslu § 486 c) tr. zák. lidé, jimž buď pro počet takových funkcí, které zastávají nebo pro rozsah podnikaných obchodů není vůbec ani možno, aby funkce takové zastávali, buď již prostě pro fysickou nemožnost nebo proto, že vedení obchodu, s nímž je jejich funkce spjatá, často ani nerozumí, stačí odvětiti, že právě již tím, že někdo vezme na sebe takovou funkci, ač ví, že ji nebude moci zastávali buď fysicky nebo proto, že na ni svými znalostmi nestačí, jest naplněn zákonný pojem nedbalosti ve smyslu § 486 tr. zák., dojde-li pak důsledkem toho k následkům v tomto zákonném ustanovení předpokládaným.

Citace:

č. 4867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 569-571.