Čís. 4672.

Za zvláště přitěžující okolnosti při vojenské zradě jest pokládati takové okolnosti, které s podobným případem nebývají pravidelně spojeny a pro svoji mimořádnou důležitost zvyšují nebezpečí z trestné činnosti pachatelovy. Velká škoda z vojenské zrady hrozící nebo skutečně vzniklá patří už k podstatě vojenské zrady. Sama okolnost, že čin byl spáchán v pohraničním pásmu zvláště důležitém pro obranu státu, nemůže býti základem pro přísnější kvalifikaci.
I při odsouzení obžalovaného jen pro pomocnictví (§ 69 čís. 2 tr. zák.) při zločinu vojenské zrady jest použití mimořádného zmírňovacího práva (§ 92 tr. zák.) vyloučeno ustanovením § 28 odst. 2. zák. čís. 50/23 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 25. března 1933, Zm 3 46/33.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti J. G. a spol., obžalovaným pro zločin vojenské zrady, na základě líčení následkem zmateční stížnosti veřejného žalobce a obžalovaných vynesl rozsudek, jímž zmateční stížnost veřejného žalobce zamítl, zmateční stížnosti obžalovaných dílem odmítl, dílem zamítl.
Z důvodů:
Zmateční stížností podle § 385 čís. 1 b) tr. ř. napadá veřejný žalobce odvolací rozsudek proto, že nebylo uznáno, že obžalovaní spáchali čin za okolností zvláště přitěžujících ve smyslu § 6 č. 1 odst. 3. zák. č. 50/23. Zmateční stížnosti nelze přiznati oprávnění. Stěžovatel sice správně poukazuje k tomu, že za zvlášť přitěžující jest ve smyslu citovaného místa zákonného pokládati takové okolnosti, které pravidelně nebývají spojeny s podobným případem, které však zvyšují nebezpečí z trestné činnosti pachatelů a z případného výsledku, a tím odůvodňují potřebu použití vyšší sazby trestní; zjištěný skutkový stav však nedává základ k závěru, že činy obžalovaných byly provázeny okolnostmi lakové povahy. Že škoda z vojenské zrady hrozící nebo skutečně vzniklá jest veliká, náleží k samé podstatě vojenské zrady. Podle toho pak, je-li škoda větší či menší, bude se říditi rozhodnutí o výši trestu, vyměřeného v mezích prvé sazby § 6 č. 1 odst. 3. zák, č. 50/23. K tomu, aby škoda mohla býti základem pro závěr, že čin byl spáchán za okolností zvláště přitěžujících, bylo by zapotřebí důkazu, že byla vyzrazena vojenská tajemství mimořádné důležitosti, na př. mobilisační plán, čehož však v souzeném případě není. Také poukaz zmateční stížnosti, že čin byl spáchán v pohraničním pásmu, zvláště důležitém pro obranu státu, nemůže žádanou kvalifikaci založiti, pokud skutečnost tato není doprovázena okolnostmi jinými, které by skutek činily zvláště nebezpečným. Soud odvolací, neuznav na tuto kvalifikaci, nezavinil tvrzený zmatek a zmateční stížnost veřejného žalobce byla jako bezdůvodná podle § 36 odst. 1. tr. ř. zamítnuta.
Zmateční stížnost obžalované J. G., založená na § 385 č. 3 tr. ř., se domáhá, aby byl trest obžalované vyměřen s použitím § 92 tr. zák. Nehledíc k tomu, že se zřetelem ke kvalifikaci trestného činu podle § 69 č. 2 tr. zák. bylo možno snížiti trest, stanovený v § 6 č. 1 odst. 3. zák. č. 50/23, na míru, uvedenou v §§ 72, 66 tr. zák., jest použití § 92 tr. zák. vyloučeno ustanovením § 28 odst. 2. zák. č. 50/23, poněvadž jde v základu o zločin podle § 6 č. 2 cit. zák. Zmateční stížnost byla tudíž jako bezdůvodná podle § 36 odst. 1. tr. ř. nov. zámítnuta.

Citace:

č. 4672. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 207-208.