Čís. 4885.

Ke skutkové podstatě přestupku § 312 tr. zák. se sice nevyžaduje urážlivý úmysl, nýbrž stačí vědomí pachatelovo, že zlehčuje svým jednáním veřejnou autoritu, kterou přestavuje napadený veřejný činitel; avšak vědomí to může tu býti (přichází aspoň s hlediska trestního zákona v úvahu) jen, dotýká-li se projev, o jehož urážlivost jde, vůbec objektivně autority veřejného činitele, a je-li projev podle povšechné povahy své, po případě podle zvláštních okolností, za kterých se stal, s to, by zlehčoval vážnost dotčeného veřejného činitele v obecenstvu neb alespoň u jednotlivých osob projevu přítomných.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1933, Zm I 329/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 11. března 1932, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením podle § 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části jako zmatečný a obžalovanou podle § 259 čís. 2 tr. ř. zprostil z obžaloby, že dne 26. listopadu 1931 v J. slovem urazila vrchního (četnického) strážmistra G-e, tudíž osobu v § 68 tr. zák. jmenovanou při výkonu služby a že tím spáchala přestupek proti veřejným zřízením a opatřením podle § 312 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnosti, která odporuje odsuzující části napadeného rozsudku z důvodu čís. 10, správně —jelikož se domáhá úplného zproštění stěžovatelky — čís. 9 a) § 281 tr. ř., dlužno přiznati důvodnost. Rozsudek jest arciť v právu tvrzením, že ke skutkové podstatě přestupku § 312 tr. zák. se nevyžaduje urážlivého úmyslu a stačí vědomí pachatelovo, že zlehčuje svým jednáním veřejnou autoritu, kterou představuje napadený veřejný činitel. Než vědomí to může tu přirozeně býti nebo přichází aspoň s hlediska trestního zákona, jenž delikty putativní netrestá, v úvahu jen, dotýká-li se projev, o jehož urážlivost jde, vůbec objektivně autority veřejného činitele, a je-li projev podle povšechné své povahy, po případě podle zvláštních okolností, za kterých se stal, s to, by zlehčoval vážnost dotčeného veřejného činitele v obecenstvu neb alespoň u jednotlivých osob projevu přítomných. Že tomu tak bylo při pozastaveném projevu »pomalu jsme přišli a pomalu zase odcházíme«, rozsudek nezjišťuje, neuvažuje o smyslu a významu (dosahu) projevu a nepodávaje jeho výklad, jehož také nebylo třeba, kdyžtě projev znamená zřejmě jen ohražení se mluvčího proti případnému požadavku, by odchod z místa výzvy k rozchodu se dál rychleji. Také nelze poznati, jak by mohl projev takový býti na úkor vážnosti veřejného činitele, jehož oprávněnost k výzvě k rozchodu a k žádosti rychlejšího vzdálení nebere se jím nikterak v pochybnost, stejně jako nejsou jím ani naznačeny pochybnosti o jinaké správnosti a slušnosti postupu veřejného činitele. Na neurážlivosti projevu nemění nic rozsudkem zjištěná skutečnost, že byl učiněn hrubým způsobem nebo třeba hrubým (drzým) hlasem. Drzost, hrubost mluvy svědčí o nezdvořilosti, neslušnosti, nevychovanosti mluvčího, není však s to, by snížila nebo zmátla úsudek obecenstva nebo jednotlivých posluchačů o mravní a společenské hodnotě osoby, na niž promluveno.

Citace:

Čís. 4885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 607-608.