Čís. 173 dis.

Odvolání z nálezu kárné rady ve prospěch obviněného přísluší jen obviněnému samému, nikoliv i jiným osobám (příbuzným obviněného).
(Rozh. ze dne 4. září 1933, Ds I 35/33.)
Nejvyšší soud jako odvolací soud kárný pro advokáty a kandidáty advokacie odmítl v neveřejném zasedání odvolání, jež podal v kárné věci svého otce syn obviněného z nálezu kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 15. května 1933, jímž byl obviněný pro přečiny porušení povinnosti povolání a poškození cti a vážnosti stavu odsouzen k trestu peněžité pokuty.
Důvody:
Kárný statut advokátů a kandidátů advokacie přiznává v § 47 čís. 1 opravný prostředek odvolání z nálezu kárné rady ve prospěch obviněného jen obviněnému samému. V kárném statutu není ustanovení, z něhož bylo by lze dovoditi, že — snad obdobným použitím příslušných ustanovení trestního řádu — právo to lze přiznati i jiným osobám, najmě příbuzným obviněného. Z § 36 kárného statutu pak vyplývá, že zastupovati může obviněného jen obhájce, čímž jest rozuměti oprávněného obhájce podle předpisů § 39 tr. ř. Syn obviněného není tedy ve smyslu těchto ustanovení kárného statutu osobou oprávněnou podati odvolání jménem obviněného, a to ani v tom případě, když je dokládá lékařským vysvědčením, že obviněný nemůže býti činěn zodpovědným za své činy; netvrdí ani, že obviněný pozbyl svéprávnosti a že jedná za něho jako jeho oprávněný zákonný zástupce. Jeho stížnost, správně odvolání, bylo tudíž odmítnouti jakožto podané osobou k tomu neoprávněnou, a to podle § 50 kár. statutu bez ústního líčení po slyšení generálního prokurátora.

Citace:

Čís. 173 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 623-624.